MINERÁL.CZ

Skarny patří mezi metamorfovanými horninami k těm vzhledově nejvíce variabilním. Je to dáno jejich vznikem a pestrostí látkového složení. Pozornost geologů i petrologů si získaly díky tomu, že na jejich výskyty bývají vázány rudní ložiskové akumulace (magnetitem počínaje a polymetalickou mineralizací a zlatem konče). Při ověřování využitelnosti hornin pro ozdobné účely byla právě proto skarnům věnována pozornost. Podrobně byly prostudovány a technologicky ověřeny hlavně vzorky z Měděnce. Ukázalo se nicméně, že materiál vhodný pro galanterní, bižuterní a dokonce i šperkové broušení lze vybírat i na dalších skarnových lokalitách nejen v Čechách, ale i na Slovensku, tam např. z lokalit Vyhne-Klokoč, Tisovec, Hodruša-Hámre, nebo Zlatno.

Historie měděneckého revíru

Nejstarší písemné zprávy ze 14. a 15.století potvrzují, že u Měděnce byla intenzivně dobývána železná ruda. Podle zápisu Horního úřadu v Přísečnici z roku 1383 bylo v okolí Měděnce postaveno 26 hamrů na zpracování železa.

Horní městečko Měděnec bylo založeno v roce 1520 majitelem panství Hanušem z Vitzhumu v blízkosti již provozovaných dolů a obdrželo výsadu svobodného výkupu stříbra. V roce 1577 byl Měděnec povýšen na horní město a 3.8.1588 na svobodné horní město. Důvodem pro tuto událost byla snaha Kašpara z Vitzhumu, nového majitele Měděnce, zabránit emigraci protestantských obyvatel z obce a tím i úbytku zapracovaných havířů z dolů. Kdy město obdrželo městský znak není známo, ale dá se předpokládat, že tomu tak bylo buď v roce 1577 nebo 1588. Po krátkém vlastnictví Měděnce Rudolfem II., odprodal tento panovník město opět pánům z Vitzhumu v roce 1586, avšak s podmínkou, že všechny rudy budou podléhat regálnímu právu s výjímkou nerostů pro výrobu kamence a vitriolu. V průběhu dalších let se stali vlastníky Měděnce Taubenreutherové z Taubenreuthu, pánové z Zettelbergu, Šlikové, pánové ze Sachsen-Lauenburgu a vévoda Julius František ze Sachsen-Lauenburgu postavil v roce 1674 na temeni Mědníku kapličku a potvrdil Měděneckým stará privilegia. Hornická činnost v rudním revíru v okolí obcí Přísečnice, Měděnce a Vejprt nedosáhla takového věhlasu, jako jiná krušnohorská hornická střediska.

Měděnecké stařiny

K rozvoji došlo až ve dvacátém století. Průzkum revíru Měděnec, zaměřený na vyhledávání skrytých skarnových těles s magnetitovým zrudněním začal v roce 1955. Pro objevení ložiska měly základní význam geofyzikální práce. Otvírka byla provedena dvěma jámami, a to vtažnou jámou pro dopravu lidí osazenou těžním strojem ČKD B 1606, a těžní jámou osazenou těžním strojem ČKD typ Koeppe 2 K 505, která slouží jako výdušná. Obě jámy jsou situovány u ložiska Měděnec, jsou prohloubeny do 225 m. Zpřístupnění ostatních ložisek je umožněno spojovacím překopem na 3.patře. Na ložisku Přísečnice je vybudována ještě pomocná výdušná jáma. K využití ložisek byla zajištěna moderní výstavba ukončená v roce 1968, která vedle těžebního komplexu zahrnuje i úpravnu. Těžilo se převážně nejlepší ložisko Měděnec a částečně Přísečnice. V ložisku Měděnec byly zjištěny také místní výskyty chalkopyritu a v roce 1982 byla uvedena do provozu k získávání mědi flotační linka. Po vyčerpání zásob železných rud byla těžba ukončena v červenci 1992, několik let se společnost Garmica s.r.o. pokoušela exploatovat slídu a granáty, bohužel nezískala odběratele. a tak důl byl definitivně opuštěn a zatopen v roce 1998

Řez měděneckým ložiskem

Skarny a jejich složení

Co se týče zdejších skarnů, jde většinou o bezživcové vápníkem bohaté horniny vznikající v optimálních podmínkách (prostupnost tj. pórovitost původní horniny, chemické složení protolitu a infiltrujících fluid, dále přítomnost plynných fází, tlak a teplota). Vlastní vznik skarnů obecně, ale i ve studované oblasti je často polyfázový (Zemánek 1959), kdy po starší metasomatické reakci hydrotermálních fluid dochází k mladší s jinou konečnou minerální asociací. Rozlišují se mineralizační fáze "suché", ty jsou čtyři (Si - vznik diopsidu; Al,Si - vznik granátů; Cl - vznik skapolitu; Fe - vznik alumosilikátů bohatých železem a magnetitu) a mineralizační fáze "hydrotermální" (pneumatoliticko-hydrotermální sulfidická H2O, H2S - vznik sulfidů As-Bi, Fe-Cu, Pb-Zn. Pro skarny z okolí Přísečnice, jejichž typickým představitelem je měděnecké těleso, je polyfázový vývoj nejen zdrojem těžených rud, ale i látkové i strukturní variability zdejších hornin (Šafařík et al 1989, Šafařík 1993).

Skarn

Obecně dělíme skarny podle oxidačního stupně na oxidační a redukční a podle chemického složení na

• 1) vápenaté
• 2) hořečnaté
• 3) železnaté
• 4) manganové

V ČR převládají Fe-skarny (Vlastějovice, Malešov, Pernštejn, Přísečnice, Měděnec) nad Ca-skarny (Žulová, Jáchymov, Moravské Bránice) a Mg-skarny (Borovina u Třebíče, Číhov u Nedvědic).

Látkové složení, se strukturní a texturní variabilitou je důvodem vzhledové pestrosti těchto hornin. Lze předpokládat, že zajímavé partie skarnů a eklogitů by bylo možno nalézt i na slovenských lokalitách. Já posuzoval horniny v Čechách (kromě eklogitů i granulity a porcelanity). Podrobněji byly studovány těžební skupinou DUV Granát (Turnovec 1985) i skarny z okolí Měděnce.

Makroskopicky se zdejší skarny jeví jako pestrobarevné masivní i usměrněné horniny. Zajímavé jsou i jejich plynulé přechody do plástevnatých granátických pararul a migmatitů, které jsou též brousitelné. Ověřovány byly proto kromě skarnů i tyto přechodové partie rul a migmatitů, a také ony byly označeny jako potencionálně využitelné pro galanterní a bižuterní broušení. Metodika pro hodnocení kvality neprůhledných surovin byla rozpracována v Družstvu umělecké výroby Granát Turnov v rámci ověřování využitelnosti tuzemských šperkových surovin (Turnovec 1984, 1985, 2009).

Přehled technologických vlastností měděneckých skarnů a běžně užívaných barvených chalcedonů

V tab. 1. je výsledek sledování několika základních technologických vlastností skarnů a dalších materiálů. Jde o: 1) hutnost; 2) podíl trhlin v cm přepočteno na plochu 100 cm2; 3) heterogenitu tj. společnou přítomnost složek lišících se výrazněji tvrdostí; 4) leštitelnost; 5) charakteristiku leštěné plochy a na závěr v tab. 2. jsou udaje o výtěžnosti z kusového materiálu řezáním na plátky a následným broušením

Tab. 1. Základní technologické vlastnosti měděneckých skarnů

materiál	hutnost	podíl trhlin	heterogenita	leštitelnost	lesk
skarn I	dokonalá	3,9	nízká	dobrá	skelný
skarn II	průměrná	44.9	vysoká	špatná	mastný
skarn III	dokonalá	2,2	nízká	dokonalá	skelný
migmatit	průměrná	9,3	střední	dobrá	voskový
granulit	dokonalá	2,2	nulová	dokonalá	skelný
onyx	dokonalá	1,0	nulová	dokonalá	skelný

Poznámka: podrobná kriteria hodnocení neprůhledných šperkových surovin viz Turnovec (1985)

S ověřováním zpracovatelnosti skarnů, i dalších hornin, přímo souvisí použitá technologie broušení a leštění. Původně se při zpracování vycházelo z postupu pro rovinné broušení tabulek z křemenných surovin a jaspisů volným brusivem, jak je to popsáno (Turnovec 1987). V rámci hodnocení byly proto v roce 1989 skarny zařazeny do tříd II a III, tedy hlavně pro bižuterní a galanterní brusy. O skarnech z okolí Měděnce, Přísečnice, Malešova a Vlastějovic bylo do hodnotící zprávy napsáno: "u rovinných brusů (tabulkovců) lze dosáhnout jednolitého lesku, pro kabašony se materiály nehodí." Nedovedli jsme tehdy dokonale volným leštivem na filcových kotoučích vyleštit jednolitě heterogenní horniny tvořené složkami o různé tvrdosti. Teprve později, při praktickém broušení, jsme zjistili, že vyššího a hlavně jednolitého lesku lze dosáhnout. Nejprve to bylo u tabulkovců při leštění na cínových kotoučích, a později i u kabošonů.

Tab. 2. Výtěžnost z vybrané skarnové kusoviny, porovnání s chalcedonem (v hm. %)

materiál	výtěžnost z kusoviny
	plátky	výřezky	tabulkovce	kabašony
skarn I	61,70	41,13	24,12	16,40
skarn III	59,83	45,58	34,76	26,65
granulit	60,87	45,87	32,17	26,50
chalcedony	64,22	45,12	34,94	27,11

Pokud se totiž kabošony brousí na vázaných diamantových kotoučích a leští na nových typech tvrdých leštících polyuretanových podložek nasycených ceroxem, nebo alespoň na dřevěných kotoučích a leští se diamantovým práškem, dosáhneme vysokého skelného lesku. Výbrusy z barevných variet skarnů se pak dostanou až do třídy I, tj mezi neprůhledné přírodní kameny vhodné pro šperkové zpracování.

Skarnový kabošom

Závěr

Upozornil jsem na trochu jiný přístup k (v tomto případě k metamorfovaným) horninám, než je ten striktně petrologický. Vycházím z toho, že si estetická krása mnohých tuzemských hornin zaslouží nejen zájem petrologů a geologů, ale i široké veřejnosti. Navíc se domnívám, že v době kdy je obecně zájem o přírodní vědy utlumen a geologickým vědám je věnována jen minimální státní i podnikatelská péče, může netradiční přístup k využití přírodních materiálů situaci alespoň trochu změnit. V každém případě mají Čechy i Slovensko mnoho hornin, které je možno využít pro výrobu vkusných ozdob, šperků i suvenirů. Velmi bych si přál aby se jejich využívání prosadilo. Aby se jimi nahradilo všechno to, čeho jsou dnes plná tržiště i kamenářské burzy, všechno to nevkusné co se v současné době na našem území nabízí. Cílem práce na UKF v Nitře je, abychom se naučili vážit si tuzemských surovin a byli na ně hrdí. A totéž by mělo být i cílem universitních i jiných výzkumných pracovišť z ostatních slovenských měst.

Literatura:

Šafařík, J., Novák, J., Turnovec, I., 1989. Skarny z okolí Měděnce jako ozdobné kameny. Geol. pr. 5/1989, 154-156. Praha
Šafařík, J. 1993, Návrh na ochranu významné geologické lokality - skarnového tělesa vrchu Mědník u Měděnce v Krušných horách, MS, 36 s., Nadace Georgia Agricoly, Měděnec
Turnovec, I. 1984, Využití tuzemských drahokamových surovin. Šperkařství, 2-84, s. 39-41, Praha
Turnovec, I. 1985, První zkušenosti s těžbou tuzemských šperkových surovin. Hornická Příbram, Drahé kameny, 15-30, Příbram
Turnovec, I. 1987, Broušení drahých kamenů. 171 s., Sympozium Hornická Příbram, Příbram
Turnovec I, 2009, Skarny z Měděnce. Gemologický spravodajca 2/2009, 10-12, Nitra
Zemánek, V. 1959, Skarny v širším okolí Přísečnice a Měděnce. Sbor. ÚÚG, odd. geol, 24, II díl, 241-312, Praha