X 

epidot

www.mineral.cz - databáze minerálů


epidot
[řečtina] - zelený až zelenočerný jednoklonný horninotvorný nerost, zásaditý křemičitan vápenato-hlinito-železitý, t=6-7, h=3.3-3.5. Tvoří sloupečkovité až jehličkovité krystaly. Vyskytuje se hlavně v přeměněných horninách vzniklých při nízkých teplotách a zvýšeném tlaku. V České republice například u Sobotína, Čáslavi.
epidot FYZIKÁLNĚ - CHEMICKÉ VLASTNOSTI

anglicky: Epidote (mindat.org) nebo (webmineral.com)
německy: Epidot (mineralienatlas.de)
fotogalerie: (rockhound.cz)

klasifikace - Strunz 8VIII/C.23-20
chemické složeníIMA:
Ca2Fe3+Al2(Si2O7)(SiO4)O(OH)
Fleischer:
Ca2Al2(Fe3+,Al)Si3O12(OH)

epidot

chemické složení *Ca2(Al,Fe)3(SiO4)3OH
tvrdost od - do6.0 - 7.0
hustota od - do3.320 - 3.490
barvatmavozelená, černozelená, modrozelená, žlutozelená
krystalická soustavajednoklonná
barva vrypubílá s barevným odstínem podle barvy nerostu
lomlasturnatý, tříšťnatý, nerovný
leskskelný
štěpnostdokonalá podle (001)
popsalHaüy
v roce1801
epidot

popis minerálu: epidot (Haüy 1801) Ca2(Al,Fe)3(SiO4)3OH, jednoklonný, poměrně značně rozšířený nerost. Jednotlivé krystaly jsou sloupcovité a jehlicovité a často příčně rýhované, seskupují se do úhledných drúz. Jsou protažené podle osy b, nezřídka ukončené. Krystaly bývají hojnoploché a dvojčatně lamelované. Nejčastěji však bývá v agregátech stébelnatých, destičkovitých, kopinatých, paprsčitých a zrnitých nebo svazčitých. Tvoří pseudomorfózy po plagioklasech, granátu, augitu a amfibolu. Vyskytuje se také celistvý a v podobě náletů (2,3). Barvu má různou, tmavozelenou, černozelenou, modrozelenou i světle žlutozelenou, T=6-7, h=3.32-3.49. Lesk má skelný a vryp bílý s barevným odstínem u intenzívněji zbarvených odrůd, je obvykle jen průsvitný. Vyniká dokonalou štěpností podle {001}, dobrou podle {100}, lom má lasturnatý a tříšťnatý i nerovný (2,3). Ve výbrusech bývá nažloutlý nebo nazelenalý, jeho optické vlastnosti kolísají značně podle obsahu Fe a podle chemického složení vůbec. Je opticky dvojosý (-) (3) Před dmuchavkou se nadýmá a taví, někdy snadno, jindy těžce. Úlomek vyžíhán redukčním plamenem je magnetický. Po vyžíhání se rozkládá v horké kyselině chlorovodíkové za uvolňování rosolovité kyseliny křemičité (2,3). Odrůdy: 1) p i s t a c i t je šedě až tmavě zelený, bohatý na Fe2O3 (Vrchlabí). 2) t a w m a w i t (Bleeck 1907) epidot s obsahem Cr3+ p: a=8.98, b=5.64, c=10.22, á=115o24Ý. Z=2 (1) op: ŕ=1.712-1.734, á=1.718-1.773, +=1.725-1.788, 2V=70-89o (3)



epidotLOKALITY

Čechy:
Bezděčín (u Pacova, okres Pelhřimov) [5].
Lázně Kynžvart (okres Cheb) [11].
Malšov (u Kutné Hory, okres Kutná Hora) [7].
Mastná bába (lom, u Golčova Jeníkova, okres Havlíčkův Brod) [5].
Malešov (u Kutné Hory, okres Kutná Hora) [11].
Mezilesí (u Přísečnice, okres Chomutov) [8].
Nasavrky (u Hlinska, okres Chrudim) [11].
Podbošovský Mlýn (u Skutče, okres Chrudim) [7].
Stříbrná Skalice (u Říčan, okres Kolín) [11].
Studené (u Prahy, okres Praha-západ) [9].
Vlastějovice (u Ledče nad Sázavou, okres Kutná Hora) [10].
Vrchlabí (okres Trutnov) [10].
Morava:
Sobotín - Pfarreb (okres Šumperk) v puklinách amfibolitu až 30 cm širokých nalezen 141 mm dlouhý a 26 mm silný krystal, zarostlý v prehnitové kouli o průměru 45 mm.
Byl nalezen i jeden krystal 105 mm dlouhý.
Další krystaly dosahovaly délky 8 cm a síly 2 cm.
Nově pak byly v letech 1979 - 1990 nalezeny krystaly 8 cm dlouhé a 2 cm silné [312].
Slezsko:
Bělá (obec Bělá pod Pradědem, okres Šumperk) [12].
Vápenná (near Žulová, Šumperk district) [12].
Žulová (near Javorník ve Slezsku, Šumperk district) [12].
SLOVENSKO:
Jasenie (near Brezno, Banská Bystrica district) [899].
Kopanice (near Banská Štiavnica, Žiar nad Hronom district) [900].
Malužiná (near Liptovský Mikuláš, Liptovský Mikuláš district) [900].
Vyhne (Rumplovská deposit, near Bánská Štiavnica, Žiar nad Hronom district) [901].
Vzniká při tektonických poruchách a při kontaktní i regionální metamorfóze z rozkladu bazických plagioklasů, skapolitu, granátů, pyroxenů aj.
součástek hornin, působením teplých roztoků.
Proto se vyskytuje hlavně v metamorfovaných horninách, břidlicích a skarnech, amfibolitech a v bazických vyvřelinách často autometasomatický, hojně a obecně rozšířený (3).
Tvoří povlaky na žulách (Brno, Sobotín u Šumperka, Žilina) a krystaly v puklinách a dutinách hornin (Sobotín u Šumperka, Čáslavsko, Žulová).
Tvoří též hlavní součást epidotitové horniny (břidlice) která se vyskytuje jako vložky v amfibolitech (Hlinsko) (2,3).
V zahraničí je znám zvláště u Kowarů v Polsku, v Zilleratlu v Tyrolích, v krásných krystalech v Untersulzbachtalu v Solnohradsku, u Bourg d'Oisans ve Francii, v okolí Arendalu v Norsku, u Achmatovska a jinde na Urale, v oblasti Lake Superior v USA, v krásných krystalech z okolí Sluzeru na Aljašce, z oblasti Vancouveru v USA a jinde.
Název z řeč.
(3).
Průhledné odr.
se brousí jako drahokamy (2,3).


epidotLITERATURA

(1) Strunz (1978): Mineralogische Tabellen, 7.Aufl., Leipzig, s.397;
(2) Němec (1967): Klíč k určování nerostů a hornin, SPN Praha, s.129;
(3) Svoboda a kol.(1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1.sv., Academia Praha, s.337-338.
(4) Bernard J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha, p.167-168.
(5) Kratochvíl J.(1957): Topografická mineralogie Čech, díl I, p.33(Mastná Bába), p.57(Bezděčín).
(6) 45-1446, 17-514.
(7) Kratochvíl J. (1961): Topografická mineralogie Čech, díl IV, NČSAV Praha, p.185(Malešov), p.281(Podbošovský Mlýn).
(8) Kratochvíl J. (1962): Topografická mineralogie Čech, díl V, NČSAV Praha, p.47(Mezilesí).
(9) Kratochvíl J.(1963): Topografická mineralogie Čech, díl VI, NČSAV Praha, p.267(Studené).
(10) Kratochvíl J.(1964): Topografická mineralogie Čech, díl VII, NČSAV Praha, p.157(Vlastějovice), p.234(Vrchlabí).
(11) Tuček Karel (1970): Naleziště českých nerostů a jejich literatura 1951 - 1965. Academia Praha, p.354(Lázně Kynžvart), p.390(Malešov), p.429(Nasavrky), p.620(Stříbrná Skalice).
(12) Kruťa T. (1973): Slezské nerosty a jejich literatura. Mor. Muzeum v Brně, s.78(Bělá).
(13) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1995): Handbook of Mineralogy, Volume II, Silica, Silicates, Part 1, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.217.