X 

jílové minerály - skupina křemičitanů viz také clay mineral

www.mineral.cz - databáze minerálů


jílové minerály FYZIKÁLNĚ - CHEMICKÉ VLASTNOSTI

klasifikace - Strunz 8
chemické složení

chemické složení *
tvrdost od - do -
hustota od - do -
barva
krystalická soustava
barva vrypusvětlá
lom-
lesk-
štěpnost-
popsal
v roce
jílové minerály

popis minerálu: jílové minerály dříve submikroskopické částice jílu, pokud jsou nositeli jeho typických vlastností (plasticity, sorpce aj.), dnes i ty nerosty, které sice takové vlastnosti nemají, jsou však jílovým minerálům ve starším pojetí blízké svou strukturou (1) Jílové minerály jsou kromě amorfního alofánu krystalické a mají vrstevnatou (fylosilikáty) nebo řetězovou strukturu. Základními strukturními jednotkami jsou Si-O tetraedry a Al-O, OH-oktaedry (1). Ve vrstevnatých jílových minerálech tvoří Si-O tetraedry a Al-O, OH oktaedry šestiúhelníkové sítě, které se spojují buď v základní dvojvrství (jedna vrstvička tetraedrů + jedna vrstvička oktaedrů), nebo v základní trojvrství (jedna vrstvička oktaedrů obklopená dvěma vrstvičkami tetraedrů) (1). V oktaedrické koordinaci mohou být kationty obsazeny buď všechny polohy (6)-trioktaedrické jílové minerály (oktafylity), nebo jen dvě třetiny možných míst (4)-dioktaedrické jílové minerály (=heptafylity) (1). Pro jílové minerály je charakteristické izomorfní zastupování, a to zejména Si-Al v tetraedrické koordinaci a Al-Mg, Fe v oktaedrické koordinaci. V konstituci jílových minerálů má důležitou úlohu voda, která je buď ve stavu molekulární (H2O), nebo ve stavu iontovém (OH1-) - mřížková voda (1). Strukturní hledisko je hlavním kritériem klasifikace jílových minerálů - návrh AIPEA (Association Internationale pour lÝEtude des Argiles). Převzatá klasifikace podle L. Stocha (1974) nezahrnuje skupinu slíd dioktaedrických a trioktaedrických, řazených též mezi fylosilikáty, a jílové minerály se smíšenými strukturami (1). Jílové minerály se smíšenou strukturou vznikají jemným prorůstáním dvou odlišných struktur, kdy se střídají jednotlivé vrstvičky obou složek nejčastěji ve směru osy c. Střídání strukturních jednotek je buď pravidelné a výsledná struktura má specifické znaky, nebo nepravidelné s omezenou řadou kombinací (častější) (1). Jílové minerály se smíšenou strukturou označujeme počátečními písmeny minerálů, které se vzájemně prorůstají: IM - struktury (= illit + montmorillonit), ChV - struktury ( = chlorit + vermikulit), IK - struktury ( = illit + kaolinit) (1). Struktury jílovým minerálů se zjišťují rentgenometrickou, elektronovou nebo neutronovou difrakcí. Jílové minerály se vyznačují nepatrnými rozměry částic, které většinou nepřesahují 2 ćm. Jen ojediněle se vyskytují krystaly větší než 0.5 mm (kaolinit, dickit). Mají proto fyzikálně chemické vlastnosti koloidů (sorpční schopnost, koagulace ze suspenzí, elektroforéza, tixotropie, rheologie aj.) (1). Chemismus jílových minerálů těsně souvisí s jejich strukturou. Charakteristickou vlastností je výměna iontů a v souvislosti s tím i obsah některých vzácnějších prvků (Rb, Cs, Li aj.). Optické vlastnosti jsou závislé především na chemismu, a jsou tedy velmi kolísavé (1). Při zahřívání vykazují jílové minerály charakteristické endotermní a exotermní reakce podmíněné buď únikem vody, nebo změnami struktury. K identifikaci a studiu jílových minerálů se používá rentgenografických, elektronoskopických, termických (DTA, dehydratace), chemických, optických aj. metod. Separaci drobných částic provádíme sedimentačními a centrifugačními metodami (1).


klasifikace - Strunz (

LOKALITY


LITERATURA