X 

topaz

www.mineral.cz - databáze minerálů


topaz
[podle ostrova Topasos v Rudém moři] - bezbarvý, někdy nahnědlý, žlutý, červený či modrý kosočtverečný nerost, křemičitan hlinitý s fluorem, t=8, h=3.5-3.6. Vyskytuje se hlavně v žulách, pegmatitech a v cínovcové paragenezi, v České republice například u Cínovce, Slavkova nebo Písku. Průhledné a pěkně zbarvené kusy jsou hledaným drahým kamenem.
topaz FYZIKÁLNĚ - CHEMICKÉ VLASTNOSTI

anglicky: Topaz (mindat.org) nebo (webmineral.com)
německy: Topas (mineralienatlas.de)
fotogalerie: (rockhound.cz)

klasifikace - Strunz 8VIII/B.02-70
chemické složeníIMA:
Al2SiO4F2
Fleischer:
Al2SiO4(F,OH)2

topaz

chemické složení *Al2F2SiO4
tvrdost od - do8.0 - 8.0
hustota od - do3.500 - 3.500
barvabezbarvá, žlutá, modrá, růžová, fialová
krystalická soustavakosočtverečná
barva vrypubílá
lomlasturnatý až nerovný
leskskelný
štěpnostvelmi dokonalá podle (001)
popsalde Boodt
v roce1636
topaz

popis minerálu: topaz (de Boodt 1636) Al2SiO4(F,OH)2, kosočtverečný. Tvoří dokonale omezené krystaly a drúzy krystalů. Jeho krystaly jsou velmi bohaté tvary, kterých je známo přes 150. Nejčastějšími tvary jsou {001}, {010}, {110}, {120}, {130}, {011}, {021}, {101}, {103}, {111}, {112}, {113}, {122} a {123}. Krystaly narostlé jednotlivě nebo i v drúzách jsou nejčastěji více či méně vertikálně sloupcovité a podle zakončení se rozeznávají tyto typy krystalů: 1) schneckensteinský nebo saský s plochou spodovou {001} a nejčastějšími dalšími tvary {110}, {120}, {111}, {223}, {243}. 2) brazilský, pyramidální s {110}, {120}, {111}. 3) japonský a uralský s velkými dómatickými plochami, zejména s {011}, {021}. U oboustranně vyvinutých krystalů je možno pozorovat nerovnoměrný vývoj ploch na obou koncích takže mají zdánlivě hemimorfní vzhled. Na vertikálních plochách je vertikální rýhování. Velmi vzácně dvojčatí podle {101}, z Uralu jsou známá polysyntetická dvojčata podle {110}. Plochy krystalů bývají často v různém stupni naleptány, krystaly bývají zonální, kdy vnitřní část krystalu je tvořena jedním jedincem a vnější je narostlá z řady jedinců narůstajících jeden na druhého.. Krystaly mohou obsahovat četné inkluze jiných minerálů, například turmalínu, hematitu, biotitu, živce, křemene, rutilu, magnetitu, ilmenitu, kasiteritu aj. Jednotlivé krystaly dosahují značných velikostí např. z Norska krystaly 60-80 kg těžké, z Minas Gerais (Brazílie) do 238.4 kg, v pegmatitech z Volyně do 100-150 kg (délka do 82 cm). Tvoří také radiálně paprsčité a sférické agregáty,lamelární kusy, stébelnatá agregáty, zrna nepravidelného tvaru, jemnozrnné a kusovité agregáty. Je velmi dokonale štěpný podle plochy spodové {001}. Štěpnost je patrná alespoň nepatrnými vnitřními trhlinkami, čímž se odlišuje od berylu, popřípadě od křemene. Další pouze nezřetelná štěpnost je podle ploch {101} a {011}. Lom má lasturnatý až nerovný, je křehký. T=8, mikrotvrdost 1920 kg.mm-2, h=3.4-3.64. Lesk má skelný, obvykle bývá krásně průhledný, přeměněné jsou však až neprůhledné. Bývá často bezbarvý a čirý (Japonsko, Mexiko, Ilmenské hory, brazilské valounky "pingos d agoa"), nažloutlý až žlutý (Horní Slavkov, Schneckenstein), medově žlutý (Brazílie), modrý (Ural, Sibiř), narůžovělý, krásně růžový až fialový (Sanárka, Brazílie). Medově žluté topazy nabývají pálením barvy červenější. Jako topazová barva se uváděla v klenotnictví dříve žlutá až medová barva, mnohé takové topazy byly však brazilské ametysty. Intenzívněji zbarvené topazy ztrácejí buď méně nebo více svou barvu po delší době na denním světle. Někdy bývají krystaly topazu barevně zonální, někdy mají různě barevné konce. Třením a zahřátím se stávají krystaly elektrickými, u mnohých je možno pozorovat také pyroelektrické vlastnosti. Je opticky dvojosý (+), protažení pozitivní, často bývá opticky anomální. Jen vzácně je možno pozorovat pleochroismus na medově žlutých krystalech: podle ŕ - šedožlutě, podle á - žlutorůžově, podle + - fialovorůžově, optická orientace ŕ=a, á=b, +=c, disperze parná r>v. Některé topazy svítí v UV světle, při 3600 a 3200-2800cm-1 září červeně, žlutě a světle zeleně, v katodových paprscích pak červeně a modře. Před dmuchavkou se netaví, pouze po silném prohřátí matní, v kyselinách se nerozpouští, rozpouští se po předchozím tavení s kyselými sírany. obsahuje řadu příměsí Na, K, Mg, Ca, Fe3+, Fe2+ aj. Nazván podle ostrova Topasos v Rudém moři. d: 3.699(64)(111), 3.200(66)(120), 3.041(64)(022), 2.942(100)(112), 2.364(82)(023), 2.106(68)(123), 1.871(38)(114), 1.858(33)(133), 1.672(35)(232), 1.420(35)(153), 1.399(52)(006,160), 1.356(34)(303) (2). p: a=4.65, b=8.80, c=8.40, Z=4, Pbnm (1) ch (Schneckenstein): Al2O3 55.41, SiO2 32.82, H2O+ 0.93, F 18.50, ä107.66, -O=F2 7.80, ä 99.86 (2). op: ŕ=1.606-1.629, á=1.609-1.631, +=1.616-1.638, 2V=48-68o (2)



topazLOKALITY

Čechy:
Cínovec (u Teplic, okres Teplice) [5].
Glatzberg (u Kynžvartu, okres Cheb) [5].
Horní Krupka (okres Terplice) [7,10].
Horní Slavkov (okres Sokolov) [9,11].
Krásno (u Horního Slavkova, okres Sokolov) [9].
Písek (okres Písek) [8].
Přebuz (u Kraslic, okres Sokolov) [8].
Zárubice (okres Třebíč) namodralé krystaly až centimetrové velikosti v pegmatitu [328].
SLOVENSKO:
Betliar (near Rožňava, Rožňava district) [899].

Afrika:

Zimbabwe:
St.
Anne s Mine ***někdy intenzivě modré krystaly až 10 cm velké.
Krystaly narostlé na živci dosahují cca 2 cm*** [3].
ASIA:

Austrálie:

Severní a střední Amerika:

USA:
Colorado:
Devils Head (Douglas Company) [4].
Florissant (Park Company) [4].
South Carolina:
Brewer Mine (Chesterfield Company) [4].
SOUTH AMERICA:


topazLITERATURA

(1)Strunz (1978): Mineralogische Tabellen, 7.Auf. Leipzig, s.375
(2) Ježek (1932): Mineralogie, nákl ústř. nakl. a knihk. učitel. českosl. Praha, s.893-897. - Čuchrov (1967): Mineralz, izd. AN SSSR, tom III, vyp.1 Moskva, s.274-290.
(3) Hochleitner R.(1989): Neu auf dem Mineralienmarkt. Lapis 14, No.1, p.22, 31-35.
(4) Bernard J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha, p.524-526.
(5) Kratochvíl J.(1957): Topografická mineralogie Čech, díl I, NČSAV Praha, p.245-246(Cínovec), p.442(Glatzberg).
(6) 12-765
(7) Kratochvíl J.(1960): Topografická mineralogie Čech, díl III, NČSAV Praha, p.361(Horní Krupka).
(8) Kratochvíl J. (1962): Topografická mineralogie Čech, díl V, NČSAV Praha, p.152(Písek), p.256(Přebuz).
(9) Kratochvíl J.(1963): Topografická mineralogie Čech, díl VI, NČSAV Praha, p.145-146(Horní Slavkov), p.71(Krásno).
(10) Tuček Karel (1970): Naleziště českých nerostů a jejich literatura 1951 - 1965. Academia Praha, p.321(Horní Krupka).
(11) Beran Pavel (1995): Mineralogie a petrologie Sn-W ložiska Krásno u Horního Slavkova. Bull. min.-petr. odd. NM v Praze, Vol.3, p.108-124.
(12) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1995): Handbook of Mineralogy, Volume II, Silica, Silicates, Part 2, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.811.
(13) Jacobson M. (1997): The Coolgardie Pegmatite Field, Western Australia. Austral. Jour. Mineral. 3
(2), 91-102.