popis minerálu: (hist.) Sn, znám ve dvou modifikacích, v krychlové (jen umělý) a čtverečné. Umělé krystaly jsou prizmatické nebo tabulkovité podle {001} s tvary {100}, {101}, {110}, {301}, {112}, {332}, na krystalech bylo pozorováno dvojčatění [5]. V přírodě tvoří nejčastěji zakulacená zrna lístečkovitého nebo nepravidelného tvaru, vzácně se vyskytuje ve formě drátkovitých nebo háčkovitých agregátů. Přírodní krystalky jsou velmi vzácné [1,5].
Barva cínu je cínově bílá, šedobílá, vryp má lesklý, je kovově lesklý, neprůhledný. Nemá zřetelnou štěpnost, lom má hákovitý, je velmi kujný a tažný, dá se vytepat a vyválcovat do tenkých plíšků. T = 2-2.5, h= 6.97-7.37 (podle různých autorů) 7.278 (vypočtená), taje při teplotě 231.9řC. Při 18oC bílý cín přechází na šedý, při 100řC je kujné, při 200oC křehne a dá se roztírat na prášek [1,5].
V odraženém světle je bílý, slabě anizotropní. Lehce se rozpouští v koncentrované HCl za vzniku SnO2 a uvolňování vodíku. Rozpouští se v koncentrované H2SO4, v HNO3 se oxiduje na bílý nerozpustný prášek. V nábrusech vlivem HCl slabě matní, zvýrazňuje se zrnitá struktura, v HNO3 šumí a černá, FeCl3 a H2SO4 tmavne, v AgNO3 černá. KCN,KOH a H2O2 s ním nereagují. Na uhlí dává nálet SnO2, před dmuchavkou snadno taje a těká [5].
p: a=5.831, c=3.182, Z=4, I4(1)/amd [3].
a=6.47, Fm3m, Z=8 (umělý krychlový cín) [5].
ch: Sn 86.02, Pb 11.05, Cu 0.79, ner. zbytek 0.45, ä 98.31 (řeka Is, Sverdlovská obl.,SNS) [5].
R: 76.3 a 72.7(400), 79.4 a 74.2(420), 81.9 a 75.8(440), 84.0 a 77.6(460), 85.5 a 79.2(480), 86.7 a 80.5(500), 87.5 a 81.4(520), 88.1 a 81.9(540), 88.2 a 82.0(560), 88.0 a 81.9(580), 87.7 a 81.5(600), 87.2 a 81.1(620), 86.7 a 80.7(640), 86.3 a 80.4(660), 85.8 a 80.1(680), 85.4 a 79.8(700) [8].
-----------------------------------------------------------------
[3].
2.915 100 200 1.0252 5 521
2.793 90 101 0.9824 5 213
2.062 34 220 0.9718 2 600
2.017 74 211 0.9310 3 303
1.659 17 301 0.9286 13 512
1.484 23 112 0.9219 5 620
1.458 13 400 0.9178 5 611
1.442 20 321 0.8868 4 323
1.304 15 420 0.8755 2 541
1.292 15 411 0.8485 4 413
1.205 20 312 0.8466 10 532
1.0950 13 501 0.8386 4 631
1.0434 3 103 0.8086 6 640
1.0401 5 332 0.8058 3 701
1.0309 2 440
|
Ryzí cín se vyskytuje především v náplavech, kde je doprovázen platinou, osmiovým iridiem, zlatem, mědí, kasiteritem, cinabaritem aj.
V SNS je znám z Baškirské oblasti, Kuzněckého Altaje, v Miaské obl.
, u Sverdlovska (řeka Is) a Čitinské obl.
(řeka Onen), v až 1 cm velkých zrnech uváděn v Tádžikistánu (turkestánský a Zeravšanský hřbet).
Byl nalezen v řekách Aberfoyle a Sam nedaleko Oban (Nový Jižní Wales, Austrálie) v 0.
1-1 mm velkých zrnech [5,8].
Ve vyvřelých horninách a pegmatitech popisován v 6-7 mm velkých lístečcích z Kirgizské SSR.
Byl zjištěn na žíle s uraninitem (Beaverlodge, Saskatchewan, Kanada), je znám z fumarol na ostrově Vulcano a Stromboli (Itálie).
Nejisté jsou jeho nálezy z Mexika a z Bolívie, kde jsou uváděny z náplavů řeky Tipuani krystalky až 5mm velké [1,2,5].
Byl nalezen také karbonatitech na Ostrovech Zeleného mysu spolu se slitinami cínu a olova a také Ni-mědí [6].
Zajímavý je výskyt ryzího cínu ve formě až 3.
5 mm velkých zrn v koncentrátu z klinoptilolitového koncentrátu ze stratiformního ložiska vysoce křemitých zeolitů Aj-Dargsk (Zakavkazko) [7].
Další výskyty jsou například z Badiko, Bauchi, Nigérie; od řeky Tamaná, dep.
Chocó, Cauca, Kolumbie; z Ilimausku, Grónsko [8].
Zprávy o nálezech ryzího cínu v ČSFR uvádí J.
Kratochvíl z Horního Slavkova, prvé znímky jsou z roku 1549.
Na ukázce darované r.
1871 W.
G.
Lettsomem londýnskému muzeu jsou nepatrné stopy cínu s kasiteritem.
Předpokládalo se, že se jedná o cín umělý.
Byl potvrzen novými nálezy (soukr.
) [4].
SLOVENSKO:
Kremnica mikroskopický v Te-mineralizaci [4].
|
Prvky, s.79-82.
(1)-H I/339-345;
-Svoboda a kol. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1.sv., Academia Praha, s.205.
(2) Ježek Bohumil (1932): Mineralogie. Nákl. ústřed. nakl. a knihk. učitel. Českosl. v Praze, s.598
(3) Swanson and Tatge (1951) JC Fel. Reports, NBS - podle ASTM 4-673.
(4) Harapát (1989-1991): Systematická mineralogie ČSSR, MS DDM Trutnov.
(5) Čuchrov a kol. (1960): Mineraly - spravočnik, tom I, izd. AN SSSR Moskva, s.58-60.
(6) Frich-Char D.I., Ašichmina N.A., Lubnin E.N., Muravickaja G.N. (1986): Ob akcessornych samorodnych metallach v karbonatitach Ostrovov Zelenogo Mysa. Dokl. Akad. Nauk SSSR 290, č.6, s.1481-1485 - podle Refer. žurnal, serija geologija 1987, č.2v, s.33 (#987/2v1182).
(7) Mamaladze E.G., Čcheidze R.G. (1982): Samorodnoje olovo i železo v vysokokremnistych ceolitach Aj-Dagskogo mestoroždenija. Soobšč. Akad. Nauk SSSR 106, č.1, s.89-92 - podle Refer. žurnal, serija geologija 1983, č.1v, s.28-29 (#983/1v157).
(8) Ramdohr P.(1969): The ore minerals and their intergrowths, (3rd edition), s.364-365 in Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1990): Handbook of mineralogy, Volume I, Elements, Sulfides, Sulfosalts, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.531.
(9) Criddle A.J., Stanley C.J.(1993): Quantitative data file for ore minerals. Third edition, Chapman & Hall, p.576. |
Obrázek aktuálně nemáme
