popis minerálu: kaolinit (Johnson 1867) Al2Si2O5(OH)4, trojklonný. Tvoří krystalky tak drobně šupinaté, že celek tvoří zemitou hmotu, která se otírá o prsty. Krystalky mají většinou pseudohexagonální tvar, často se vyskytují krystalky červovitého vzhledu s příčnou štěpností, tzv. bacillarites. Kaolinit se zrnky křemene je hornina, kterou nazýváme kaolin (2,3).
Základní dvojvrstevní motiv ve struktuře je sestaven tak, že oktaedry s centrálním Al se paralelně přikládají na vrstvu tetraedrů s centrálním Si. V základním dvojvrství se střídají postupně nad sebou vrstvy tvořené kyslíky, kyslíky společně s hydroxidy, hliníkem a hydroxidy. Tloušťka základního dvojvrství je 0.71-0.72 mm (3).
Na povrchu kaolinitu neexistují nenasycené valence. Malá adsorbce vyměnitelných bází je podmíněna defekty vazeb na okrajích základních strukturních jednotek a je závislá na stupni krystalinity (3).
Podle pravidelnosti uspořádání základních dvojvrstvé nad sebou se rozlišují dva krajní strukturní typy: kaolinit T - triklinický dobře uspořádaný a kaolinit pM - pseudomonoklinický, ve kterém nastává posun hlavně ve směru osy b (=fire-clay mineral) (3).
Mezi oběma typy existují časté přechody, jejichž rozlišení je snadné rtg. metodami. Polytypní modifikace kaolinitu jsou diokit 2M a nakrit 2M s přibližně trojnásobnou vertikálou (3).
Barvu má bílou až našedlou, nažloutlou, lne k jazyku a s vodou se stává plastickým. T je až 1, h=2.2-2.6. Štěpnost má dokonalou podle {001}, lesk perleťový, u celistvých agregátů mastný (2,3). Opticky je dvojosý (3).
Před dmuchavkou se netaví, v horké kyselině sírové se rozkládá. Žíhán v baničce uvolňuje vodu (2,3). Při zahřívání dochází při teplotě 500-750 stupňů k dehydrataci (vznik metakaolinitu), při teplotě 940-1000 stupňů k spontánní krystalizaci korundu a mullitu (3).
d: 3.33, 2.63, 1.76, 1.21, 1.08 (3)
p: a=5.14, b=8.93, c=7.37, ŕ=91.8o, á=104.5O, +=90o, Z=1, P1 (1).
op: ŕ=1.553-1.563, á=1.559-1.569, +=1.560-1.570 (3).
|
Čechy:
Dvérce (u Podbořan, okres Louny) [8].
Horní Bříza (u Plzně, okres Plzeň - venkov) [6,8].
Jimlíkov (u Chodova, okres Karlovy Vary) [8].
Kadaň (okres Chomutov) [8].
Kaznějov (u Plzně, okres PLzeň-sever) [8].
Krásný Dvoreček (u Kadaně, okres Chomutov) [8].
Krkavec (u Plzně, okres Plzeň-sever) [9].
Ledce (u Horní Břízy, okres Plzeň-sever) [8].
Mnichov (u Karlových Varů, okres Karlovy Vary) [10].
Mrtník (u Kaznějova, okres Plzeň-sever) [8].
Nová Ves (u Chebu, okres Cheb) [12].
Nové Sedlo (u Sokolova, okres Sokolov) [8].
Orlík (u Plzně, okres Plzeň-sever) [8].
Otovice (u Karlových Varů, okres Karlovy Vary) [12].
Počerny (u Karlových Varů, okres Karlovy Vary) [12].
Podbořany (u Žatce, okres Louny) [12].
Podlesí (u Karlových Varů, okres Karlovy Vary) [12].
Prahly (u Kadaně, okres Chomutov) [8].
Rokle (u Kadaně, okres Chomutov) [8].
Sedlec (u Karlových Varů, okres Karlovy Vary) [8,11].
Stará Role (u Karlových Varů, okres Karlovy Vary) [8].
Vintířov (okres Sokolov) [8].
Silesia:
Uhelná (near Javorník ve Slezsku, Šumperk district) [902].
Vidnava (near Javorník ve Slezsku, Šumperk district) [902].
SLOVENSKO:
Markušovce (near Spišská Nová Ves, Spišská Nová Ves district) [900].
Pinciná (near Lučenec, Lučenec district) [900].
Sitnianska Lehôtka (near Krupina, Zvolen district) [901].
Kaolín tvoří ložiska důležitého materiálu pro keramiku, vzniká zvětráváním alumosilikátů v kyselém prostředí, hlavně živců a slíd.
Je důležitým minerálem sedimentárních hornin a půd.
Vyskytuje se rovněž na žilách hydrotermálního původu (3).
U nás u Karlových Varů, u Horní Břízy, u Přímětic a Únanova poblíž Znojma.
V cizině v BRD (Míšeň), ve Francii (Sévres), v Anglii (Cornwall), v SNS (Dnětropetrovsk), v USA (Georgie, Alabama, Virginie, Pensylvánie) a v Japonsku (ostrov Kjúšú) (2,3).
|
(1) Strunz (1978): Mineralogische Tabellen, 7.Aufl., Leipzig, s.454;
(2) Němec (1967): Klíč k určování nerostů a hornin, SPN Praha, s.105;
(3) Svoboda a kol.(1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1.sv., Academia Praha, s.622.
(4) Semenov a kol. (1981): Mineralogičeskije tablicy, Moskva, izd. Nedra, s.334.
(5) Bernard J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha, p.283-284.
(6) Kratochvíl J.(1957): Topografická mineralogie Čech, díl I, NČSAV Praha, p.186-187(Horní Bříza).
(7) 29-1488(1MD), 14-164(1T), 12-447(1T), 6-221(1MD).
(8) Tuček Karel (1970): Naleziště českých nerostů a jejich literatura 1951 - 1965. Academia Praha, p.142(Dvérce), p.173(Horní Bříza), p.256(Jimlíkov), p.259(Kadaň), p.274(Kaznějov), p.314(Krásný Dvoreček), p.355(Ledce), p.423(Mrtník), p.444(Nové Sedlo), p.464(Orlík), p.509(Prahly), p.543(Rokle), p.569(Sedlec), p.598-599(Stará Role), p.700(Vintířov).
(9) Kratochvíl J.(1960): Topografická mineralogie Čech, díl III, NČSAV Praha, p.338(Krkavec).
(10) Kratochvíl J. (1961): Topografická mineralogie Čech, díl IV, NČSAV Praha, p.286(Mnichov).
(11) Kratochvíl J.(1963): Topografická mineralogie Čech, díl VI, NČSAV Praha, p.19(Sedlec).
(12) Kratochvíl J.(1964): Topografická mineralogie Čech, díl VII, NČSAV Praha, p.119(Nová Ves), p.471(Otovice), p.494(Počerny), p.494-495(Podbořany), p.496(Podlesí).
(13) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1995): Handbook of Mineralogy, Volume II, Silica, Silicates, Part 1, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.400. |
Obrázek aktuálně nemáme
