MINERÁL.CZ

Problematika finančního oceňování drahých a ozdobných kamenů má několik aspektů a může být velmi problematická. Definice hodnoty drahého kamene v podstatě neexistuje. Vzácnost výskytu v přírodě je jen jedním z faktorů ovlivňujících cenu. Ostatně rozdílnou cenu bude mít kámen neopracovaný a kámen vybroušený, či dokonce již zasazený do šperku. V případě suroviny se do ceny promítají náklady na její získání, tj. těžbu, či sběr a na dopravu z většinou špatně dostupného území k civilizaci. Získat kvalitní safírovou surovinu pro broušení nákupem v některém z drahokamových obchodních center Evropy, Asie, nebo Ameriky, znamená zaplatit více než tisícinásobek ceny za kterou stejný materiál dostanete od prospektora v Austrálii, Laosu či Thajsku.

Podobná situace je u ostatních druhů surovin. Svou roli sehrává i momentální móda. Módní trendy oblékání se šperkovou výrobou souvisí. Obliba barevných kamenů je závislá na základních či doplňkových barvách látek preferovaných módními tvůrci. Střídání zájmu o kameny červené, modré, zelené, žluté či jiné, se projevuje v cenách nejen surovin, ale i vybroušených kamenů a šperků. Situace u vybroušených kamenů má tedy podobný trend, nicméně se proti surovině trochu liší. Zde hraje svou roli i způsob broušení, to jsme probrali v kapitole o oceňování kvality. Podíl kvality výbrusu na tvorbě ceny vybroušeného kamene je podobný jako u diamantu tedy cca 10 %, ovšem zhodnocení suroviny broušením znamená obecně desateronásobek. Tím konečným kriteriem cenu ovlivňujícím je ale, jako ostatně u každého zboží, poměr mezi nabídkou a poptávkou.

Stejný materiál může mít rozdílnou cenu nejen v různých obchodech (myšleno jako exkluzivita výrobních značek), ale i částech světa. Záleží totiž i na tom, jak si který stát považuje svého národního bohatství. Ostatně s tím souvisí i některé obchodní názvy jako dubnický opál, český granát, aztécký tyrkys, kapský rubín atd. Pyrop z Českého středohoří, coby český granát, je hodnocen výrazně více, než pyropy a pyroalmandiny pocházející z jiných částí světa, i když vzhledově se, pokud jsou proti sobě porovnávány jen jednotlivé krystaly, prakticky neliší.

Se vzrůstajícím zájmem o drahé kameny a šperky se postupně vytvářel i trh, obchody se soustřeďovaly ve všech větších městech. Hlavními centry se stal Bagdád a Káhira. Nejstarší písemné údaje o cenové relaci drahých kamenů na těchto významných tržištích Blízkého východu, jsou uváděny arabským obchodníkem Ahmedem ben Jusufem al Teifasšim v roce 1242. Nabízeny byly tehdy následující materiály (seřazeny jsou podle relativních cen v arabských zlatých dinárech převedených z egyptských váhových jednotek /1 miskal=1,5 dirhemu=24 karátů/ na ceny karátové), zajímavé je, že diamant tehdy nebyl nejdražší: rubíny, smaragdy, diamanty, spinely, kočičí oka, modré safíry, zirkony, žluté safíry, beryly, tyrkysy a almandiny.

Rubíny byly prodávány za 2 až za 5 zlatých dinárů za karát. Přihlíželo se k barvě kamene, jeho čistotě, ale i velikosti (jde o kriteria platná dosud). Pro smaragd byla v té době jednotná cena 4 dináry za karát. Tento rozpor se současnými cenami byl podmíněn patrně tím, že smaragdové doly v Horním Egyptě poskytovaly dostatek i značně velkých kamenů. Ceny diamantů se pohybovaly od 0,70 do 4 dinárů za karát. U spinelů se platil 1 dinár. Modré safíry a zirkony si obchodníci cenili na 0,25 dináru. Žluté safíry a beryly 0,12 dináru. Nejlevnější materiál almandin měl hodnotu 0,02 dináru za karát. Na tomto místě je dobré připomenout, že 1 arabský dinár odpovídal 1 zlatému byzantskému solidu a měl hodnotu zhruba 4,2 g ryzího zlata.

Jak se zvyšovala karátová cena rubínu s jeho hmotností je možno konfrontovat na základě ben Jusufových údajů:

V pojednání Ahmeda ben Jusufa chybí údaje o tom v jaké formě se prodávaly diamanty. Ostatní kameny byly opracovány do nepravidelných muglí a to přímým broušením, nebo zpracováním v kožených vacích s brusným a leštícím médiem. Časté bylo i provrtání, které mělo umožnit uchycení kamene ve šperku. Názorným příkladem běžné úpravy průhledných a poloprůhledných kamenů ve středověku jsou mnohé korunovační klenoty. Viz třeba detail Svatováclavské koruny.

S postupným rozvojem opracování drahých a ozdobných kamenů spojených s jejich vyhledáváním a těžbou dochází k určité cenové diferenciaci. Zpočátku se ceny jednotlivých používaných druhů příliš nelišily. S objevením poměrně bohatých výskytů běžnějších surovin výrazně poklesla jejich cena. Naopak hodnota materiálů vzácnějších výrazně stoupla.

Významným centrem zpracování drahých kamenů se v 17. století stala Praha. Soustředila se zde řada významných evropských umělců a byla zde jedinečná rudolfinská sbírka. Nejúplnější zprávy o cenách i jejich první odhady dle uvedených parametrů (u českých granátů to je velikost jednotlivých zrn) nalézáme proto na dvoře císaře Rudolfa II. Nalezneme je v práci, kterou sepsal pod názvem "Gemmarum et lapidum historia" císařův osobní lékař a současně znalec drahokamů Anselmus Boetius de Boot v roce 1609. Díky rozvoji v broušení průhledných kamenů (fasetové broušení počínaje routou a konče briliantovým výbrusem) došlo i ke změně v cenové relaci těch nejdražších kamenů. Díky svému vysokému lesku se na první místo dostal diamant. Jak se měnila hodnota diamantu v závislosti na hmotnosti nám dokumentuje tabulka sestavená na základě údajů Anselma de Boot:

Obliba diamantu zůstala zachována až do současnosti. Nikdy ale již nedošlo k podobnému cenovému skoku jako na přelomu 16. století.

Profesor Josef Balda v roce 1860 zveřejnil v časopise Živa článek o tehdejších cenách drahých kamenů. Uvádí v něm: "cena drahých kamenů závisí od krásy a stejnosti barvy, ouhledné formy, pěkného lesku a konečně od velikosti". Některé jeho údaje o karátových cenách jsou v přiložené tabulce (uvedené ceny jsou ve zlatých - jde o stříbrnou minci o hmotnosti 12,34 g s obsahem 11,1 g stříbra, platící od roku 1857:

Z uvedené tabulky vyplývá, že cena diamantů se v Rakousko-Uhersku vyčíslovala tak, že se základní cena za karát, což bylo 80 zlatých, násobila vždy druhou mocninou vypočtenou z karátové hmotnosti. Dělo se tak následovně: 2 karáty=2*2*80 tj 320 zlatých, 3 karáty=3*3*80 tj. 720 zlatých

Zajímavě působí v současné době Baldův dovětek k ceně diamantů: "Toto pravidlo platí ovšem jen pro diamanty, jejichž váha nepřesahuje 20 karátů; u větších diamantů roste cena v menším poměru, poněvadž se jen zřídka někdo najde, kdo by tolik peněz zbytečně vydal."

Mezi drahými kameny měl tehdy výjimečné postavení dubnický opál, nazýván byl "opálem uherským". Největší nalezený kus o hmotnosti 34 lotů (asi 19 kg) byl oceněn na půl milionu zlatých. Normálně se za karát platilo 10 zlatých. Broušené kameny se ale hodnotily podle rozměrů, respektive vyleštěné plochy, na váze tolik nezáleželo. Za vybroušený opál rozměru 5(5 čárek (1 čárka odpovídá délce 2,195 mm) se běžně platilo 1000 až 1200 zlatých.

Počátkem 20. století došlo nejen k zatím největšímu rozmachu ve vyhledávání, zpracování i využívání drahých a ozdobných kamenů, ale i k rozvoji jejich studia. Počátek dvacátého století byl ve šperkařství dobou diamantů. Zvyšující se zájem o šperky a ozdobné předměty vedl k tomu, že se začaly používat i první netradiční materiály. Byly vyrobeny syntetické drahokamy a to ovlivnilo i módní trendy. Nejprve to zvýšilo módu barevných červených kamenů. Oblíbené rubíny, červené spinely a české granáty ale zažily pod náporem levnějšího syntetického rubínu sníženou poptávku, která se způsobila na čas krizi pro všechny přírodní drahokamy. Svou roli sehrálo i zbídačení světa způsobené nejprve první a následně druhou světovou válkou. S tím souviselo i to, že cena nejdražších šperkových kamenů, vzhledem k omezené těžbě výrazně vzrostla. V případě diamantů sehrálo roli i to, že se firmě De Beers podařilo získat monopol na těžbu i celosvětový obchod s touto komoditou. Ceny diamantu byly určovány a současně zajišťovány kontrolovanou nabídkou na diamantových tržbách. V případě ostatních přírodních kamenů docházelo v minulosti k jisté cenové standardizaci prostřednictvím dohod obchodníků, kteří kontrolovali těžbu v jednotlivých rozvojových zemích. V současné době je situace složitější, mnohé země, které jsou producenty drahých kamenů jsou zároveň místy válečných nebo revolučních konfliktů. Naleziště jsou rabována a za drahé kameny, prodávané mimo oficiální drahokamové trhy a burzy, se nakupují zbraně. Tyto obchody ovlivňují negativně ceny a vedou k nejrůznějším spekulacím. Smysluplné je tedy ověřovat kvalitu a odhadovat pravděpodobnou cenu kamene ve šperku, případně jednotlivých kamenů pro sbírkové či šperkové účely, ale vyhnout se vyjadřování k ceně neúměrně velkých kolekcí kamenů, u kterých je nepravděpodobné, že jsou určeny ke zpracování.

Nicméně obecně lze konstatovat, že hodnota přírodních materiálů se neustále zvyšuje, s výjimkou výše citovaných kamenů konfliktních či "krvavých" prodávaných pokoutně. Na závěr přikládám tabulku cenového trendu vybraných šperkových kamenů.

Cenový trend broušených přírodních šperkových kamenů dle Miller A. M. a Sinkankas J. (1994) - (jde o top kvalitu v USD za 1 karát)