Již v 17. století probíhalo něco co bychom mohli označit jako první výstavy - jednalo se o ukázky významných ročních nálezů kamenů předložených rádcům císaře Rudolfa II. pro výběr do císařské sbírky. Iniciátorem byl sám císař. Chtěl tak zabránit ilegálnímu vývozu českých kamenů do zahraničí.

Jeden z prvních písemných dokladů je ze 17. června 1603 kdy žádá Česká komora Jiříka Údrckého z Údrce a na Třebívlicích, aby tři velké granátové kameny, které vlastní, zaslal císaři. Vedle velkých českých granátů z oblasti Českého středohoří, které si císař i jeho hlavní poradce Anselmus Boetius de Boot oblíbili, byly každoročně předváděny i safíry z Jizerské louky, olivíny a granáty z širšího okolí Turnova včetně zajímavých ukázek podkrkonošských jaspisů a achátů. Má li docházet k rozvoji řemeslné výroby je nutno nejen umět vyrábět, ale i seznamovat s výrobky potencionální zákazníky. To věděli turnovští kamenáři prakticky od té doby, kdy se ve zdejší oblasti s broušením začínalo. Velmi brzy proto začaly k surovým kamenům přibývat i výrobky z nich. V konkurenci se turnovští začínali postupně prosazovat.

Po smrti císaře Rudolfa II. dochází k úpadku kamenářství způsobenému zubožením země třicetiletou válkou i přemístěním dvora do Vídně. Nicméně Turnovska se krize příliš nedotkla. V roce 1627 vyslal Albrecht z Valdštejna turnovského měšťana Tobiáše Suchánka hledat granáty do Podkrkonoší. Vzhledem k tomu, že kamenáři na Turnovsku odváděli kvalitní práci, prosazovali se společně se svými výrobky v různých částech císařství. V 17. století v Praze pracovala zhruba třetina „šteinšneidrů“ vyučených v Turnově. Turnovští brusiči a rytci drahokamů se zabydleli i v Dražďanech, Vídni, Warmbrunu, Idaru, dokonce i v Paříži a vzdálenějších městech. Všude tam prezentovali české drahokamy.

Postupně se rozšiřující turnovská kamenářská obec potřebovala určitý řád a společenskou ochranu. Vytvořilo se kamenářské bratrstvo. Konfraternita kumštu šteinšneidrovského byla v Turnově ustavena v roce 1715. Jen o několik let později vznikla podobná společenstva na rohozeckém panství (1729) a v Rovensku pod Troskami (1733). Cílem těchto bratrstev bylo pečovat o kvalitní kamenářské podnikání a hájit zájmy svých členů. Jedním z nejdůležitějších ustanovení bylo vyřešení učebního poměru. Učební doba byla určena na 3 roky. První dvě léta pracoval učeň bezplatně. Je příznačné, že v době protireformačního hnutí se členem bratrstva mohl stát pouze katolík. Vrchnost si také zajišťovala poslušnost a „náležitý respekt“ představených kamenářů. Artikuly Konfraternity pamatovaly i na vzdělání, když požadují, že členové mají umění liternímu, to jest psáti a čísti vyučeni býti . Dbá se i na solidnost a tak pro toho, kdo by chtěl samostatně pracovati platí že: Po vyučení svém an by chtěl sám pro sebe dělati a mistrem býti, má se prv s manželkou podle ustanovení církve svaté katolické zaopatřiti a to pro lepší ujištění, neb takový jsa svobodný a nějaký drahý kámen k rukám do díla by přijal, jej buďto přetrhl, neb v zkázu uvedl, jsouce samotný, snadně by ustraniti mohl. Od 1. května 1860 počínaje, byl císařským patentem č. 220 říšského zákona ze dne 20. prosince 1859, uveden v působnost živnostenský řád, kterým byly zrušeny staré cechy a zavedena živnostenská společenstva. Broušení drahokamů se stalo svobodnou živností.

Rozšiřování domácké výroby a zakládání prvních průmyslových podniků si vynutilo vznik odborné školy. V Turnově k tomu došlo v roce 1884. Nejprve se zde učilo pouze broušení a zasazování drahokamů. Výuka byla později doplněna i o zlatnictví, stříbrnictví a rytí drahokamů.

F.Kraus získal za výbrusy ze své dílny řadu ocenění na světových výstavách ve Vídni a Paříži. Oceněn byl i na Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891. Ve svém firemním katalogu v r.1898 píše: Již sedmdesát let (zal. 1834) existuje má brusírna drahých kamenů a diamantů a jako jediná, zcela zvláštní specialita a já mohu tvrdit, že jsem největší továrník v Rakousko-Uhersku, jehož broušené drahokamy nalézají odbyt ve všech zemích civilizovaného světa. V roce 1912 ale firma F. Krause zanikla, protože se nenašel v rodině žádný pokračovatel.

Naštěstí přežily jiné podniky. Nejvýznamnější z nich byl F. Šlechta, který vlastnil ložiska drahokamů na Madagaskaru. Na exponáty této firmy vzpomíná v roce 1930 Josef Varcl ve své práci, Shromážděná data o turnovském kamenářství, vydané při příležitosti IX výstavy státní odborné školy v Turnově. Na straně 25 píše: V expozici Šlechtově vybroušené: zlaté topasy, tmavé záhnědy, amethysty, tyrkisy (vesměs ve velkých výbrusech), granáty: český pyrop, indický almandin, tyrolský a zelený démantoid, opály roztříděné: australské, mexické a uherské, perle v různých velikostech a jakosti. Sbírka výbrusů světoznámých diamantů v křišťálu, plasticky vybroušené čtyřlístky z vltavínu, macešky z amethystu a topasu a hlavičky pávů z opálu.

V roce 1919 byl založen Svaz průmyslníků drahých kamenů pro Turnov a okolí. Jeho prvním předsedou byl F. Herman, spolumajitel brusičské fy. Herman a Palma. V roce 1924 bylo ustanoveno společenstvo brusičů a rytců drahokamů sdružující jednotlivé řemeslníky, jehož prvním předsedou byl zvolen E. Horna. Při společenstvu byla zřízena i Hromada pomocníků pro další pracovníky v brusírenských provozovnách a obchodech.

V roce 1922 se sdružili drobní brusiči do svépomocného družstva Precious. Z dvacetisedmi zakládajících členů se družstvo rozrostlo v roce 1940 na sedmdesátčtyři brusičů, kteří zajišťovali téměř tři čtvrtiny objemu klasické kamenářské produkce v Turnově.

Krajinské průmyslové výstavy v Turnově se v roce 1925 zúčastnilo čtrnáct místních firem. Broušením se zaměstnávalo více než tisíc lidí. Pražští klenotníci ročně odebírali za dva milióny korun drahokamů. Imitací bylo ročně vybroušeno za více jak 9 miliónů korun. Zavedeno bylo znovu broušení diamantů a fy Šlechta v roce 1929 zavedla strojní broušení markazitů. S blížící se krizí začal průmysl broušení drahokamů stagnovat. V roce 1935 byla ještě zřízena Výzkumná stanice pro rozbor drahých kamenů u Svazu brusíren drahých kamenů v Turnově.

Poválečná léta znamenala pro kamenáře značný úpadek. Reorganizace hospodářství po roce 1948 vedla k likvidaci většiny zavedených firem. U těch, které byly znárodněny, docházelo ke změnám ve výrobním programu. Nejdéle přežilo družstvo Precious, spojilo se až v roce 1961 se zlatníky družstva umělecké výroby Granát. Po dlouhá léta byly v Turnově pouze čtyři podniky zabývající se opracováním přírodních a syntetických drahokamů. Národní podniky Dias a Monokrystaly se zabývaly hlavně technickým broušením. V Diasu to byl tzv. achátový program (výroba achátových misek, břitů pro váhy a další přístroje), ke lterému přibyla i výroba diamantových nástrojů. V Monokrystalech (Ústavu pro výzkum, výrobu a využití monokrystalů) se vyráběly čisté krystaly pro široké uplatnění, od rubínů pro lasery, přes šperkové a speciální optické materiály až po polovodičové krystaly pro armádu a kosmický průzkum. Klasické ruční i strojní broušení pro šperkovou výrobu zůstalo zachováno pouze v n. p. Preciosa a v družstvu Granát. V Preciose byly hlavní produkcí skleněné perly a bižuterní šatony, (což byl hlavní sortiment do roku 1948 úspěšné firmy Karel Pitaš). Broušení drahokamů bylo jen trpěným přívažkem (zrušeno bylo v roce 1993).

Pyropy z českých nalezišť jsou stejně jako šperky s českým granátem v mnoha světových muzeích a galeriích. Řád zlatého rouna s největším českým granátem je uložen v klenotnici Saských kurfiřtů Green gewolbe v Drážďanech. S prací turnovských brusičů, hlavně českými granáty v granátových špercích ze 17. až 19. ale i dvacátého století, se můžeme setkat nejen v evropských muzeích (v Londýně, New Castle, Paříži, Bruselu, Berlíně, Vídni, Budapešti, Kodani a mnoha dalších městech), ale i v ostatních světadílech (hlavně v USA a Japonsku).

Z českých expozic jsou nejvýznamnější: Umělecko-průmyslové muzeum v Praze - zde je uložena nejpočetnější sbírka historických šperků. Většina z nich je ale v depozitářích. Veřejnost má možnost seznamovat se s nimi pouze prostřednictvím specializovaných výstav, nebo v publikacích odborných pracovníků. Kolekce granátových šperků reprezentuje hlavně tzv. granátnickou produkci XIX.století. Zastoupeny jsou i lidové šperky XVIII a autorské šperky konce XIX a první poloviny XX století. Významnou akcí pořádanou muzeem byla výstava granátových šperků, která se uskutečnila v roce 1984. Hlavní zásluhu na tom má dr. Věra Vokáčová. Exponáty patřící muzeu byly doplněny i výpůjčkami z dalších muzeí a galerií i od soukromých osob. Kvalitní je i katalog výstavy.

Muzeum Českého ráje v Turnově - v depozitu granátnické produkce je kolem 500 exponátů počínaje starým kamenářským brusem a konče moderními granátovými šperky. Výrazně je zde zastoupen lidový šperk a granátové ozdoby dobových krojů. Nejcennější jsou ale moderní granátové šperky ze sympozií výtvarníků z let 1983 - 1996, Zastoupeny jsou práce prof. Josefa Soukupa a jeho žáků, z posledních let i zahraničních účastníků sympozií. Kromě ukázek běžné produkce hlavních výrobců, je zde i kopie kříže zdobeného granáty, který dostal při wvé návštěvě ČSR papež Jan Pavel II v roce 1990. Ústředním motivem 33 cm vysokého kříže je vltavín s rytinou Ježíše Krista. Centrální ramena jsou z křišťálu a vlastní kříž je osázen 173 kusy českých granátů a 9 almandinovými kabašony. Kříž navrhl Jiří Urban. Kameny vybrousili brusiči družstva Granát, Ježíše Krista do vltavínu vyryl Bohumír Veselý a realizace byla kolektivní prací zlatníků Evy Knéblové, Květoslava Laurina , Jiřího Urbana a Jana Zubka.

Turnovské muzeum nabízí k prohlídce i expozici dalších drahých kamenů, je průvodcem historií kamenářství i šperkové výroby ve zdejší oblasti.

Sbírky Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově - veřejnosti bývají zpřístupněny v období maturitních zkoušek. Mezi kvalitními ukázkami prací mnoha generací brusičů a zlatníků jsou i granátové šperky. Své postavení unikátní umělecké střední školy v Čechách si tato škola udržela celých 115 let své existence.

Reklama

MINERÁL.CZ
©1999-2018 mineral.cz & autoři příspěvků

Pro aktivaci košíku musíte zadat svůj email