Na Přírodovědecké fakultě University Konstantina Filozofa v Nitře jsou v rámci grantového projektu KEGA 3/0188/02 postupně ověřovány výskyty hornin jevících se jako zajímavé ozdobné materiály. Patří mezi ně i východoslovenské obsidiány, a proto jsme se rozhodli seznámit s nimi i českou odbornou veřejnost. Jde o materiál využívaný k výrobě nástrojů již v paleolitu. Mohl by být vhodný k propagaci přírodního bohatství Slovenské republiky. Jeho zásoby jsou dostatečné i při malém plošném rozsahu výchozů. Obsidián je dobře opracovatelný a leštitelný pro šperkové i galanterní účely.

Výskyty obsidiánů na Slovensku, jsou v porovnání s ostatními zdejšími neovulkanity, poměrně malé Baňacký et al. (1984). Bez ohledu na jejich plošný rozsah, jde ale o materiál nepřehlédnutelný Bacsó (1992). Využívali jej pro výrobu řezných nástrojů naši předkové již v paleolitu. Pro Slovensko jsou paleolitická sídliště kolem Viniček významná stejně jako v Čechách před časem popsané dílny zpracovávající rohovec "nefrit" z okolí Velkých Hamrů. Podobně jako český materiál i slovenský obsidián byl významným výměnným produktem v rozsáhlé oblasti zasahující na Ukrajinu, do Polska, Maďarska ale i do zemí kolem Středozemního moře Kaminská (1991), Hovorka a Illášová (2002)

Obsidiány, byly popsány ze Zemplínskych vrchů. Jsou produktem značně kyselých láv neogenního vulkanismu. K optimální diferenciaci a vytváření sklovitých fází docházelo zejména na vnitřní straně karpatského oblouku. Jejich vznik je úzce spjat s ryolitovým vulkanismem. Jeho výskyty tvoří okrajové části větších vulkanických těles, tvořených převážně ryolitem. Hnízda obsidiánových hlízovitých útvarů, označovaných sběrateli nesprávně jako valouny, se obvykle nacházejí v ryolitvých tufech, odkud často jako odolnější materiál vyvětrávají.

Východoslovenské obsidiány patří do skupiny nepřeměněných kyselých vulkanických skel s obsahem SiO2 okolo 80 %. Vyšší kyselost zdejších láv způsobila, že obsidiány mají oproti světovému průměru vyšší obsah SiO2 a nižší obsah vody. To je důvodem jejich větší odolnosti proti projevům devitrifikace a současně i jejich technologické vhodnosti pro výrobu štípané industrie. Podíl vody v obsidiánu je v porovnání s literaturou (Bouška et al. 1987) nezvykle nízký. Průměrné chemické složení: SiO2 75,30 - 77,34 %, Al2O3 12,72 - 13.41 %, Na2O 2, 28 - 3,40 % a K2O 3,68 - 4,33 %. Obsah H2O se pohybuje mezi 0,19 - 0,31 %. Hustota kolísá v rozmezí 2,3 - 2,4 g/cm-3. Porozita je výrazně pod 1 %, a tvrdost dosahuje 5 až 5,5 Mohsovy stupnice. Zdejší obsidián je průhledný. Jeho barevné odstíny jsou od černých, přes šedivou a hnědou, až po namodralé a nazelenalé, někdy se stříbřitými odlesky. Při mikroskopickém studiu lze často pozorovat rozdíly ve fluidální stavbě. Jsou podmíněny diferenciací a s ní spojenými rozdíly v lokálním chemismu. Objevují se shluky kristalitů a časté jsou i drobné plynokapalné uzavřeniny, které způsobují stříbřité odlesky.

Materiál z jednotlivých výskytů se liší. Rozdíly jsou hlavně v druhu mikrolitů, ale liší se i texturou. Nejkvalitnější materiál z lokality Viničky má výraznou fluidální texturu. Mikrolity zde tvoří rudní minerály, hlavně magnetit, vzácnější je zirkón. Akcesorické jsou i fenokrysty plagioklasů a biotitu, často v paralelních pruzích s texturou. Na rozdíl od Viniček, mají obsidiány z Malej Bary častěji vyvinutou perlitickou kůru. Obsahují také méně SiO2, obsah se pohybuje kolem 75 %. Mikroskopicky mají fluidální hyalofyrickou strukturu. Časté jsou zde mikrolity plagioklasů, biotitu, zirkonu, pyroxenu a granátů. Obsah mikrolitů dosahuje až 25 % objemu. Obsah rudních složek (hlavně magnetitu) je podstatně nižší. Silnější perlitické kůry, zde surovinu značně znehodnocují. Obsidiány z lokality Streda nad Bodrogom mají černá jádra sklovitého lesku, obaleny jsou perlitizovanou kůrou ( jde o tzv. marekanity). Jsou poměrně pevné a hutné. Velikost se pohybuje okolo 2 cm. Mikroskopicky mají hyalinní strukturu s hojnými jehličkovými trichity s náznaky smouhovitého uspořádání. Podíl mikrolitů v hornině je 10 - 15 %. Jsou tvořeny plagioklasem, biotitem, magnetitem, zirkónem, částečně i pyroxénem. Jako fenokrysty jsou přítomny magmaticky korodované biotity a plagioklasy. Základní hmota je sklovitá. Hlavními petrologickými výzkumy slovenských neovulkanitů, včetně obsidiánů a perlitů se dlouhodobě zabýval Kraus (in Bouška et al. 1987).

Historické využívání obsidiánu Základní soubor obsidiánové industrie slovenského paleolitu shromáždil Janšák (1935). Jeho nálezy jsou uloženy v Etnografickom muzeu SNM v Martine. Obsidiánové nástroje ze většiny paleolitických lokalit východního Slovenska podrobně zpracoval Bánesz (1961) a Kaminská (1991). K nejznámějším lokalitám s obsidiánovou industrií na Slovensku patří Kašov, Cejkov a Hrčel. Na význam obsidiánové suroviny během paleolitu Slovenska upozornili již Kaminská a Ďuďa (1985). Prokázali, že obsidián jako vhodná a převládající surovina paleolitických stanic východního Slovenska byl využíván pro výrobu řezných nástrojů podstatně déle, uplatnil se i během neolitu. Neolitické nálezy na Slovensku podrobně zpracoval Šiška (1999). S výsledky stále probíhajících výzkumů je zřejmé. Že význam východoslovenského obsidiánu jako suroviny pro výrobu štípané industrie značně přesáhl lokální význam. V Evropě je totiž jen omezený počet primárních výskytů obsidiánů vhodných k výrobě řezných nástrojů. Proto byl obsidián z východního Slovenska rozvážen po celé střední Evropě a přes Balkán ke Středozemnímu moři (Kaminská L. 1991, Hovorka a Illášová 2002).

Současné možnosti využití Ve státech, kde jsou významné výskyty obsidiánů, jde hlavně o Mexiko, nebo Arménii, se už před lety přistoupilo k jejich komerčnímu využívání. Vyrábějí se z nich kopie paleolitických řezných nástrojů, kamenné korále a šperky jako vyhledávané suveniry. Zájem o obsidiány stoupá i v Evropě. Jako surovina je skutečně vhodný pro výrobu galanterní a šperkovou.

Zájem o přírodní sklá stoupá sice hlavně díky tektitům, ale společně s nimi jsou připomínány i ty ostatní. Vědecká komunita uspořádala několik konferencí věnovaných výzkumům přírodních skel. V roce 1987 proběhla jedna v nich pod patronací Karlovy University v Praze. Pro tuto konferenci byly vyrobeny družstvem Granát v Turnově stříbrné šperky, jejichž dominantním kamenem byl právě obsidián z Viniček. Zájem o slovenský obsidián byl, nejen mezi účastníky konference, velký. Ještě několik let docházeli dotazy a objednávky ze zahraničí.

Geologickým průzkumem byly, v osmdesátých letech minulého století, v rámci úkolu Drahé kameny ČSSR, ověřeny výskyty na východním a severním okraji Zemplínských vrchů. Nejznámější jsou v okolí Viniček, dále Malé a Velké Bary, Stredy nad Bodrogom, Hrani, Brehova. Všechny představují nejmladší fáze zdejšího vulkanismu Ďuďa (1986).

Obsidiány lze na jednotlivých lokalitách sbírat v podobě drobných valounků od 1 do cca 20 cm v průměru. Nicméně většina valounků se pohybuje v mezích 1 - 5 cm. Jejich převládající barva je černá nebo černošedá. Jde o homogenní materiál do určité míry odolný proti poškození a hlavně velmi dobře zpracovatelný. Prověřován byl technologicky v Turnově s velmi dobrým výsledkem (Turnovec 1984, 1985). Vybroušené kameny dosahují vysokého lesku a výtěžnost broušením je srovnatelná s komerčními barvenými chalcedony. Použit mýže být nejen ve formě hladkých kabašonových výbrusů, nebo tabulek, ale vzhledem k tomu že je průhledný, může být i fasetován do formy rout a stupňových výbrusů. Fasetované kameny jsou velmi efektní a vzhledem předčí tmavé záhnědy a moriony. Vzhledem ke snadné opracovatelnosti jde i o vhodnou surovinu pro plastické broušení kamejí a drobných figurek.

Perspektiva využitelnosti slovenských obsidiánů existuje. Výskyty i při svém relativně malém rozsahu jsou schopny dodávat dostatečné množství suroviny. A tato surovina je snadno zpracovatelná i na tom nejjednodušším strojním zařízení. Pro výrobu vkusných suvenirů a jednoduchých šperků lze využít i kamenů tamblerovaných (obroušených, ohlazených a vyleštěných v bubnech). V každém případě si zaslouží propagaci jako jeden z velmi zajímavých a již od doby kamenné používaných materiálů.

Východoslovenské obsidiány a jejich využití - Obsidians of Eastern Slovakia and their utilization

Ludmila Illášová a Ivan Turnovec
Literatura:

Bacsó Z. (1992) : Subvulkanické telesá východného Slovenska, čiastková správa - Manuskript, archív GO Košice
Bánesz L. (1961): Přehled paleolitu východného Slovenska. Slov. Archeológia 9, s. 33-44, Nitra
Janšák Š., 1935: Praveké sídliská s obsidiánovou industriou na východnom Slovensku., 85 s., AU SAV, Bratislava
Baňacký V, et al., 1984: Vysvetlivky ku geologickej mape 1:25 000, list 38-32. Manuskript, Archív GUDŠ, Bratislava
Ďuďa R. (1986): Obsidián - netradiční drahý kámen. Sb. Hornická Příbram, sekce Z, s. 38-44, Příbram
Hovorka D. a Illášová L. (2002): Anorganické suroviny doby kamennej, 187 s., Nakl. Universita Konštantina Filozofa v Nitře.
Kaminská, Ľ. (1991): Význam surovinovej základne pre mladopaleolitickú spoločnosť vo východokarpatskej oblasti. Slov. archeológia XXXIX, 1-2, s. 7-58, Bratislava,
Kaminská L., Ďuďa R. (1985): K otázce významu obsidiánovej suroviny v paleolite Slovenska. Archeologické rozhledy, s. 121-129, Praha
Šiška S. (1999): Sídliská s obsidiánovou industriou. Východoslovenský pravek 5, s. 65-82, AÚ SAV, Košice
Turnovec I. (1984): Objektivní kriteria hodnocení kvality šperkových surovin. - Sb. Šperkařství, 4, s. 47-49, Praha.
Turnovec I. (1985): První zkušenosti s těžbou tuzemských šperkových kamenů. - Sb. Šperkařství, 1, s. 13-16, Praha.

Reklama

MINERÁL.CZ
©1999-2018 mineral.cz & autoři příspěvků

Pro aktivaci košíku musíte zadat svůj email