Ovlivňování životního prostředí člověkem není, i když to tak v mediích vypadá, výdobytkem dvacátého a hrozbou dalších století. Lidé, stejně jako ostatní živé organismy zanechávali a stále zanechávají odpady po své činnosti v podstatě kdekoliv. Výzkum sedimentů v šumavských jezerech (Veselý 2000) ukázal, že tyto sedimenty obsahují záznam o změnách vegetace, klimatu a o atmosférickém spadu v povodí jezer v době poledové, tj. za posledních 12 tisíc let. Jednoznačný antropogenní původ mají zvýšené obsahy některých těžkých kovů a dalších prvků. Z ložiskově historického hlediska jsou zvláště zajímavé zvýšené obsahy olova.

Olovo bylo od antických dob používáno při hutnění a rafinaci stříbra i zlata. Při oxidačním "odhánění" se část olova dostávala do ovzduší a v podobě aerosolu byla přenášena i na značné vzdálenosti. Podle podrobné studie z Příbramska (Dubec et al. 1996, 1997) spad těžších částic je koncentrován v prvých kilometrech od zdroje. Jemnější částice jsou přenášeny ovzduším do větších vzdáleností a zvláště za inverzních meteorologických situací jsou z mlhy a mraků "vyčesávany" lesními porosty horských hřebenů. V prostředí kyselých horských půd olovo v biologickém koloběhu zčásti nahrazuje nedostatkový vápník. Přebytky olova rostliny odkládají do kůry a listů a odtud se olovo v organické vazbě dostává do půdy a může být vodou přenášeno a posléze je sedimentováno v nivách a vodních nádržích. Olovo je v kyselých půdách a subrecentních sedimentech kyselých horských jezer vázáno převážně na humáty. Tato organická vazba, spolu s nízkou rozpustností většiny oxidických minerálů olova ve vodě je příčinou jeho relativně malé druhotné mobility ve zmíněných sedimentech.

Odhady velikosti produkce olova a stříbra

V jezerních sedimentech je však nacházeno olovo, nikoliv stříbro. Předpoklad, že množství olova nalezeného v jezerních sedimentech je přímo úměrné množství vytěženého a mincovaného stříbra v okolních zemích je pravděpodobný. Bohužel pro odhad spotřeby olova při hutnění stříbra neexistuje jednoduše definovatelný poměr mezi množstvím olova použitého při hutnění drahých kovů a množstvím získaného drahého kovu. Kořan (1988) uvádí, že bylo potřeba 50 kg olova na výrobu 1 kg stříbra a olovo nebylo regenerováno. Toto tvrzení je však v rozporu s údaji Erckera (1574), podle kterého se přidávalo osmkrát až čtrnáctkrátkrát více váhy olova k váze rudy (nikoliv tedy k váze stříbra) a olověný klejt byl zachycován a znovu používán při tavbách. Další odchylné poměry spotřeby olova k získanému stříbru je možné nalézt u Lemingera (1912) a Molendy (1967). V každém případě byla spotřeba olova v posledním tisíciletí do počátků průmyslové revoluce v Čechách značná. Podle odhadu Vaněčka (in print) celková produkce olova v českých a moravských rudních revírech byla v tomto období řádově 300 400 tis. tun. Pro potřeby výroby stříbra muselo být dovezeno dalších nejméně 200 tis. tun olova. Přibližně dalších 300 400 tis. tun olova bylo spotřebováno při hutnění stříbra ve Freiberku a nejméně obdobné množství v dalších revírech na Saské straně Krušných hor. Jaký podíl olova se z tohoto množství dostal do ovzduší a byl v podobě jemných aerosolů přenášen na stakilometrové vzdálenosti, je další neznámou.

Kořan (1988), který uvádí celkové, kriticky hodnocené údaje o produkci stříbra z jednotlivých revírů, dělí dějiny českého hornictví na tři etapy slávy od nálezů ve 13. století do husitských válek, do třicetileté války a konečně do r. 1860. Obdobné dělení používají i Jangl a Majer in: Kolektiv (2003). Pro období před husitskými válkami je velikost produkce stříbra montánními historiky odhadována nepřímo, většinou z velice řídkých údajů o velikosti urbury, dále z numizmatických odhadů počtů vyražených mincí, z četnosti udělování důlních propůjček a pod.. Tyto odhady produkce je nutné považovat za velmi hrubé, řádové.

Podle archeologických a písemných dokladů podzemní dolování stříbra začalo před koncem 12. století v okolí Příbrami a Stříbra. Skutečný stříbrnný "rush" nastal pravděpodobně od jižní strany Českomoravské vrchoviny na počátku 13. století a pokračoval k severu. Mezi léty 1235-1240 zasáhl Jihlavu, poté Brod a kulminoval v Kutné Hoře pravděpodobně na přelomu třetí a poslední čtvrtiny 13. století. Podzemní dobývání bylo do husitských válek velmi intenzivní. V jihlavském a brodském revíru dosáhlo hloubek snad až 100 m, v jižní části kutnohorského revíru snad až 500 m. Písemné záznamy o dolování jsou velmi útržkovité a tak není divu, že představy různých autorů nejen o dosažených hloubkách, ale i o produkci kovu se z jednotlivých revírů značně liší.

Celkovou produkci stříbra v Čechách a na Moravě do husitských válek odhadl Kořan (1988) na 2-3 kt. Zlata bylo vytěženo v tomtéž období asi 10-30 t (Jangl Majer in: Kolektiv 2003). I když se mi nepodařilo získat časové řady produkce ze saské strany Krušných hor, je jisté, že stříbro bylo ve Freibergu (založen 1180) těženo od r. 1168. Po polovině 14. století začala těžba stříbra v Sasku upadat. Do té doby bylo ve Freibergu získáno asi 2000 t stříbra (Wagenbreth Wächtler, ed. 1988).

Pro období po husitských válkách existují pro odhad velikosti produkce stříbra z hlediska časových datových řad většinou nesouvislé listinné údaje. Bohužel nelze při odhadech definovat nepřesnosti vstupních dat a proto je nutné odhady produkce stříbra založené na studiu archivů považovat za semikvantitativní. Těžba stříbra na některých ložiskách byla postupně obnovována po polovině 15. století a trvala do třicetileté války. Značnou hornickou aktivitou (nejen v případě stříbrných rud, ale hlavně cínu) se vyznačovalo území Krušných hor a Slavkovského lesa (Bouldan Chrt et al.1966). Novým impulsem pro tamní stříbrnou horečku v druhé polovině 15. století bylo nalezení bohatých stříbrných rud v okolí budoucího Annabergu (zal. r. 1500) a v cínovém revíru Schneeberg. Stříbrná horečka se přenesla na českou stranu a i zde byla v 1. pol. 16. stol. zakládána horní města Jáchymov (1519), Hora Sv. Kateřiny, Abertamy, Hora Sv. Šebestiána atd. Podle sborníku o dolování ve Freibergu (Wagenbreth Wächtler, ed. 1988) bylo v létech 1168 1824 vyprodukováno ve Freibergu celkem 4100 t stříbra. Pro celé saské Krušnohoří je v tomto sborníku uváděna celková produkce 50-55 tis. tun stříbra. Toto číslo považuji za přehnané, neboť dalších deset ložisek velikosti Freibergu či padesát velikosti Jáchymova prostě v Krušných Horách nebylo.

Sporná je velikost těžeb od počátku 16. století na Jáchymovsku a ve Slavkovském lese. Ta prudce rostla prakticky bez královské kontroly a bez souvislejších písemných dokladů o velikostech produkce až do nástupu Ferdinanda I na trůn. Důsledkem jsou značné rozdíly v odhadech celkové produkce stříbra z Jáchymova. Tak Šternberg (in: Kořan 1988) odhadl produkci na 481 t mezi roky 1529-1575, Majer (1968) jen na 200 t za delší časový interval 1516-1601. Podle Králíkovy studie (Králík 1985) celková produkce stříbra z Jáchymova byla 500-800 t a dalších 50-100 t bylo získáno v blízkém okolí. Nejméně 75 % z tohoto množství kovu bylo vytěženo před r. 1620. Rozdíly plynou hlavně z toho, že stříbro z Jáchymova a okolí, soudě např. i podle množství olova dodaného do Jáchymova z ložisek Oloví a Stříbra, v prvých letech těžby nejspíše mizelo v Sasku bez toho, že by z něj byla odváděna urbura.

Celkové Kořanovy (Kořan 1988) odhady produkce stříbra v českých zemích od poloviny 15. století do třicetileté války, doplněné o vyšší odhady z Krušných Hor, jsou okolo 2500 t stříbra. Historické dokumenty z tohoto období "druhé slávy" českého hornictví jsou poměrně hojné. Zvláště se to týká stříbrných dolů, které byly ve vlastnictví panovníka. Z hlediska datového jsou však i tyto časové řady značně neúplné. Na znalosti historie založené odhady velikosti produkce je možné kombinovat s geologickoložiskovými metodami výpočtů zásob. Tyto výpočty, i když jsou založeny na informacích získaných při průzkumech z 20. století je rovněž nutné považovat za semikvantitativní odhady. Vstupy do těchto výpočtů jsou totiž většinou extrapolované údaje z vydobytých částí ložisek.

Mírná revitalizace hornické činnosti začala v druhé polovině 18. století a vydržela do napoleonských válek. Těžba stříbra se na ni podílela jen malým dílem. Počátek průmyslové revoluce v 19. století koreluje i s prudkým růstem produkce stříbra z nově otvíraných hlubších pater dolů v Příbrami a později je provázen i zvyšováním spotřeby olova v dalších oborech lidské činnosti olověná potrubí, suříkové antikorozní nátěry, olověné elektrochemické články, olovnatý benzin atd). Nejvýznamnějším producentem stříbra na počátku průmyslové revoluce byla Příbram, v níž bylo podle Bambase (1990) v letech 1730-1860 získáno 345 t stříbra.

obrázek produkce astribra

Popis obrázku
Porovnání dvacetiletých součtů modelové produkce stříbra v hlavních revírech (Holub, 2002) se sloučenými obsahy olova (převedenými na semikvantitativní třídy) v sedimentech šumavských jezer (Veselý, 2000).

Modelování produkčních křivek

Původním cílem modelování produkčních křivek (nejen stříbra, ale i zlata, mědi, olova a cínu) bylo získání představy o produkci síry, arzenu a těžkých kovů zatěžujících dnešní životní prostředí v půdách rudních revírů (Holub 2002, Holub in: Kolektiv 2003). Králíkova (Králík et al. 1985) a Morávkova studie (Morávek (1992) i další údaje o historické produkci stříbra a geologii ložisek Kutná Hora (Holub et al. 1974), Příbram (Bambas 1990), Jáchymov a okolí (Bouldan Chrt et al. /1966/, Chrt /1958/, Janečka et al. /1969/, Lienert et al. /1996/, Majer /1968/), okolí Blanické brázdy (Rudolfov, Vožice Čech et al. /1952/, Jihlava (Jaroš /1993/, Koutek /1952/, Veselý /1963/, Peitner /1780/), Smilův až Havlíčkův Brod (Pokorný /1963/, Špaček et al. /1963a/, /1963b/), Stříbro (Novák /1971/, /1984/) a ložisek jesenické oblasti (Urbánek et al. 1995) představovaly výchozí databázi úvah (Holub /1994/, /2002/). Tyto dobře historicky dokumentované revíry produkovaly přibližně tři čtvrtiny celkové výroby stříbra a olova mezi koncem dvanáctého a polovinou devatenáctého století. Vypovídací hodnota zpracovaných produkčních modelů z jednotlivých revírů přímo závisí na důvěryhodnosti historických dat (a to nejen číselných) a na stupni poznání historie rudních revírů.

tab. 1: Modelová produkce stříbra v hlavních rudních revírech do r. 1860

kov rudní revír 1200 – 1420 -1620 -1860 celkový odhad
stříbro
(t)
Kutná Hora 1230 650 110 2000–3000
Jihlavsko a Brodsko 370 1 1 350- > 500
Blanická brázda 69 159 60 250 – 350
Příbramsko ? 11 346 350 – 370
Jáchymov a okolí - - - - 600 310 900 - 1500
Horní Město a okolí 15 7 1 20 – 30


Metodika tvorby produkčních modelů, stručný popis vstupních dat a výsledky modelování jednotlivých revírů jsou popsány in: Holub (2002). Znovu upozorňuji, že čísla tam uvedená, stejně jako čísla z tab. 1 z této informace nelze používat jako číselné proměnné. Jsou to řádové proměnné a číselné vyjádření pouze ilustruje relativní intenzitu produkce v příslušném časovém období a tato číselná vyjádření jsou mezi sebou srovnatelná pouze v konkrétním revíru pro druhé a třetí období v těchto případech mají obdobnou přesnost. V sumárním sloupci jsou uvedeny rozsahy produkce, které nejlépe odpovídaly realistickým (podle názoru autora) vstupům do modelů. V grafu je pro rychlou orientaci uvedena měnící se intenzita produkce stříbra z modelových dvacetiletých součtů produkce.

Semikvantitativní úprava dat ze sedimentů šumavských jezer

Stáří vzorků ze sedimentů šumavských jezer bylo určováno pomocí izotopů uhlíku (Veselý 2000). Přesnost určení stáří postupně klesá od současnosti do minulosti a k roku 1000 je mezi 20 50 léty. I to je jeden z důvodů, proč zjištěné obsahy olova v jezerech Prášilském, Plešném a Černém, seřazené do časových řad spolu nekorelují zcela přesně. Proto, a pro vyloučení systematických i náhodných vlivů byly analyzované časové řady obsahů olova převedeny na semikvantitativní data. V každém profilu jezerními sedimenty byly vypočteny klouzavé průměry pro postupně se zvyšující počty vzorků. Vzniklá "pseudotrendová" křivka byla posunuta tak, aby v grafu existovaly jen plusové odchylky od této křivky. Plusové odchylky klouzavých průměrů vypočtené ze tří až pěti bodů byly rozděleny v logaritmickém měřítku do čtyř semikvantitativních tříd. Semikvantitativní třídy z profilů v jednotlivých jezerech byly logickým postupem slučovány do sumárního grafu, který je zde použit v obr. 1.

Diskuze

Interpretací mírně zvýšených obsahů olova, které byly porůznu nalezeny od prvého století BC do devátého století AD se nezabývám. Další zvýšené obsahy olova se objevují v Prášilském jezeře již na přelomu 11. a 12. století, v dalších jezerech jsou výrazné až koncem 12. století. Tento výrazný vzrůst nejspíše souvisí s rostoucí prospektorskou a těžební činností ve střední Evropě. Denárové mincování desátého až jedenáctého století, stejně jako historicky doložená těžba stříbra a olova téže doby v nedalekých zemích (Korutany, Harz) se v sedimentech šumavských jezer výrazněji neprojevily. Prudký vzrůst obsahů olova v sumárním grafu kolem r.1200 koreluje s počátkem výrazné produkce ve Freibergu (od r. 1168) a snad i indikuje prospektorskou činnost ve Waldfirtelu, v západních Čechách (Stříbro 1188) a na jihu Českomoravské vrchoviny (Jihlavsko a Brodsko po r.1235). Vysoké obsahy olova přetrvávají po celé 13. a 14. století a odpovídají hlavní produkcí stříbra ve Střední Evropě. Snižování obsahů kolem roku 1400 souvisí nejspíše s poklesem těžby stříbra v Sasku, zvláště ve Freibergu, postupným opouštěním dolů na Českomoravské vrchovině a snižováním produkce v Kutné Hoře v souvislosti s přechodem k nákladnějšímu dobývání z větších hloubek.

Po oživení těžeb stříbra (a olova) od druhé poloviny 15. století ve vzdálených Krušných horách, bližší Kutné Hoře a Vožici i na nedalekých ložiskách v okolí Rudolfova a Stříbra, obsahy olova ve spadech opět vzrostly a vysoký spad trval prakticky po celé 16. a 17. století. Hospodářská nejistota 17. století (spojená s dovozem levných drahých kovů ze zámoří a neustálými válkami v okolní Evropě), která prakticky likvidovala těžbu stříbra v Čechách, není indikována poklesem obsahů olova v sedimentech. Olovo se do ovzduší po 16. století dostávalo nejen z hutnění stříbra, ale i "recyklací" z kontaminovaného dřeva, které bylo hlavním zdrojem energie. Rovněž ke znečišťování ovzduší docházelo při rostoucím zpracovávání olova pro další lidské činnosti, zvláště pro vojenské účely. Po uklidnění válečných akcí v zemích sousedích se Šumavou přetrvával relativní pokles spadů až do dvacátých let 19. století, které je možné považovat za startovní čáru průmyslové revoluce v blízkém i vzdálenějším okolí.

Průmyslová revoluce nastupující v okolních regionech po r. 1820 se projevila růstem obsahů olova, jehož koncentrace v druhé polovině 19. století překračuje všechna předchozí maxima a dosahuje vrcholu na přelomu 19. a 20. století. Tento vzestup koinciduje také s intensivní produkcí stříbra z příbramských dolů. Podle Bambase (1990) roční produkce stříbra stoupala v období ražby zlatníkové a korunové rakouské měny od 11 tun kovu v polovině 19. století nad 40 tun po r. 1910. V příbramských stříbrných rudách vytěžených v téže době bylo obsaženo také 60 kt olova, které se zčásti dostávalo s hutními úlety do ovzduší (tab 2.). Další nárůst koncentrací olova v jezerních sedimentech ve druhé polovině 20. století již souvisel převážně s přidáváním olova do benzínů. Postupné zákazy olovnatých benzínů měly za následek poklesy obsahů v posledních dvou desetiletích.

tab. 2. Řádový model roční bilance olova koncentrovaného v půdě v okolí Příbrami v polovině 20. století (do instalace odlučovačů hutních úletů v Kovohuti Příbram).

(M. Holub in: J. Dubec et al. 1996)

(Použité třídy koncentrací: 0.1 0.2 0.5 1 2 5 10 20 50 100 200 atd.)

Vstupy
Pb g/ha/rok
vzdálená krajina geochemické anomálie haldy dolů město Příbram okolí Kovohutě
ze zvětrávání 10 – 50 200 – 1000 > 1000 10 – 50 10 – 50
z atmosféry. regionální regionální plus lokální
  100 – 200 100 – 2000 > 5000
z hnojiv 0.1 – 10 ?
Vstupy celkem 100 – 500 500 – 2000 500 – 5000 100 – 2000 > 5000
Výstupy
Pb g/ha/rok
vzdálená krajina geochemické anomálie haldy dolů město Příbram okolí Kovohutě
do vod 1 – 5 < 50 > 50
erozí 50 – 500 200 – 5000 200 – 2000 > 2000
sklizní rostlin 20 – 50 ? > 1000
Výstupy celkem 100 – 500 200 – 5000 200 – 2000 2000 – 5000
Bilance: rovnováha odnos odnos rovnováha hromadění

Závěr

Případná těžba a hutnění stříbrných rud, i rafinace stříbra pro mincování v 10. a 11. stol. byly v zemích sousedících se Šumavou tak malé, že se v sedimentech šumavských jezer neprojevily výraznějším zvýšením obsahů olova. Obsahy olova v sedimentech ukazují na intenzivnější užívání tohoto kovu až od přelomu 12. a 13. století. V 17. a 18. století přestává být těžba a rafinace stříbra hlavním původcem spadů olova. Situace se mění po počátku 19. století, neboť nárůsty těžeb stříbra a olova ve Freiberku a v Příbrami opět výrazně korelují s rostoucím spadem olova v šumavských jezerech. Po prvé světové válce přebírá vůdčí úlohu depozice z dalších zdrojů.

Milan Holub, Malý Beranov 8, 586 03 Jihlava

Literatura a prameny



Bambas, Jiří (1990): Březohorský rudní revír. Hornická Příbram, Příbram, str. 1200.
Bouldan, Hans Chrt, J. et al. (1966): Die postmagmatische mineralisation des Westteils der Bomischen Masse. Sbor. geol. Věd, LG, 8, str. 113192. Praha.
Ercker, Lazar (1574): Kniha o prubířství. přeložil P.Vitouš, 271 str.. Český reprint vydalo Národní technické muzeum v r. 1974.
Čech, Vladimír et al. (1952): Rudní ložiska okolí Ratibořských Hor a Staré Vožice u Tábora. Geotechnica 13., str. 165. Praha.
Dubec, Jan et al. (1996): Sledování distribuce těžkých kovů a arzénu v půdách okresu Příbram. úkol GA52/93, Geofond Praha
Dubec, Jan et al. (1997): Distribuce Pb, Cd a As v půdách na Příbramsku. Sbor. prací ze semináře k 75 letům prof. Zd. Pouby, 29 34, PF KU Praha
Holub, Milan (1994): Modelování vztahů zásoby rudy, zásoby kovu, kovnatost rudy na některých ložiskách. Hornická Příbram, Sbor. Lož. nerost. sur., str. 3945. Příbram.
Holub, Milan (2002): Pokus o odhad množství síry a arzenu obsaženého v rudách drahých a barevných kovů vytěžených v Čechách a na Moravě do poloviny 19. století. Uhlí rudy, 4, str. 21 26.
Holub, Milan et al. (1974): Kutnohorský revír mineralogická, geochemická, strukturní a ložisková studie. Ms Geofon Praha
Chrt, Jiří (1958): Výskyty olověno zinkových rud v okolí Oloví. Čas. Min.Geol. 3, str. 210213. Praha.
Janečka, Josef et al. (1969) Metalogeneze Krušných Hor. Hornická Příbram, str. 189. Příbram
Jaroš, Zdeněk (1993): Jihlavské dolování I. Kulturní spolek města Jihlavy, str. 116. Jihlava
Kolektiv. (2003): Rudné a uranové hornictví České republiky. Anagram, 637 str., Ostrava.
Kořan, Jan (1988): Sláva a pád starého českého rudného hornictví. Hornická Příbram ve vědě a technice, zvláštní tisk, 249 str. Příbram.
Koutek, Jaromír (1952): O rudních žilách a starém dolování u Jihlavy. Sbor.ÚÚG, 198, str. 77116. Praha
Králík, Miroslav et al. (1985): Zhodnocení prognózních zdrojů stříbra v Českém masivu. Ms., Geofond, Praha
Leminger, Emanuel (1912): Královská mincovna v Kutné Hoře. 180 str., druhé vydání M.Bartoš 2003, Kutná Hora
Lienert, Heinz et al. (1996): Rebilance zásob II Jáchymov. Ms, Geofond Praha, Praha
Majer, Jiří. (1968): Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století. Sbor. Nár. Tech. muz., 5, str. 111 279, Praha
Molenda, Danuta (1967): Czeskopolsie kontakty v gornictwie kruszovym v XV i XVI wieku. Sb. Dolování v Jáchymově 15161966, str. 143166, NTM Praha
Morávek, Petr (1992): Zlato v Českém masivu. Čes. geol. ústav. str. 1248. Praha
Novák, Luboš (1971): Stříbrsko zhodnocení rudního revíru. Ms, Geofond Praha
Novák, Luboš (1984): Možnosti nálezu rud se stříbrem ve Stříbrském disriktu. Hornická Příbram, Sbor. Geol. lož., str. 293202, Příbram
Nouza, Richard (1987): Prognózní ocenění polymetalické mineralizace Blanické brázdy. Sbor. Nové trendy a pozn. čs. lož. geol., PF Charles Univ., str. 139 141. Praha
Peitner z Lichtenfelsu, Jan,T.,A. (1780): Pokus o přírodní a politické dějiny Českých a Moravských dolů. Přeložili Jaroslav Bílek a Ladislav Jangl (1982). Hornická Příbram, 282 str., Příbram
Pokorný Joel (1963): Závěrečná zpráva vyhledávacího průzkumu v Havlíčkobrodském revíru Cu, Zn, Pb a Ag rud. Ms. Geologický průzkum Jihlava.
Špaček Jaromír et al. (1963a): Závěrečná zpráva a výpočet zásob Cu, Zn, Pb, Ag, Cd a (In) rud Dlouhá Ves u Havl. Brodu. Ms. Geologický průzkum Jihlava.
(1963b) : Závěrečná zpráva a výpočet zásob Zn, Pb, Ag a Cd rud na lokalitě Bartoušov u Havl. Brodu. Ms. Geologický průzkum Jihlava.
Urbánek, Jan et al. (1995): Podklady pro stanovení podmínek využitelnosti polymetalických ložisek Jeseníků. Rebilance ložisek ČR, II. fáze, Ms, Geofond Praha
Vaněček, Miroslav (v tisku): Remarks to the history of mining and smelting silver and lead in the Bohemian kingdom. Ms archiv autora.
Veselý, Jaroslav (1963): Závěrečná zpráva vyhledávacího průzkumu v Jihlavském revíru Cu, Zn, Pb a Ag rud. Ms. Geologický průzkum Jihlava.
Veselý, Josef (2000): The History of metal pollution recorded in the sediments of Bohemian Forest lakes: Since the Bronze age to the present. Silva Gabreta, Šumava National Park, CZ341 92, Kašperské Hory, Czech Republic.
Wagenbreth, Ottfried Wächtler, Eberhard. (1988): Der Freiberger Bergbau. Bergbau Verlag, Leipzig
Reklama

MINERÁL.CZ
©1999-2018 mineral.cz & autoři příspěvků

Pro aktivaci košíku musíte zadat svůj email