moschellandsbergit

moschellandsbergit

popis minerálu: (Berman, Harcourt 1938) Ag2Hg3, krychlový. Přirozená slitina Hg a Ag v modifikaci + obsahující 50-70% Hg. Tvoří zrnité agregáty, jednotlivé krystaly jsou dodekaedrického habitu [1], někdy otupené krychlí [3]. Barvu má stříbrobílou, silně kovově lesklý a opakní. Je křehký, s dobrou štěpností podle {011} a {001}, s lasturnatým lomem. T=3.5 [1], mikrotvrdost 48-81 kg.mm-2 [3], h=13.48-13.73. Rozpouští se v HNO3 [1].

Syn landsbergit [1,3].

p: a=10.040, Im3m, Z=10 (Moschellandsberg)[2].

R: 77 [3].

-----------------------------------------------------------------

CuKŕ-záření, Ni-filtr, komora 57.3 mm [2].

4.08 10 211 1.275 50 651,732

3.53 10 220 1.236 60 811,741

2.88 30 222 1.217 5 644

2.67 40 321 1.199 20 653

2.36 100 330,411 1.185 20 660

2.24 30 420 1.168 30 750

2.13 30 332 1.152 20 662

2.05 10 422 1.137 5 752

1.965 40 510,431 1.122 5 840

1.828 20 521 1.110 10 833

1.667 40 600,442 1.096 5 842

1.629 10 611,532 1.083 20 761

1.583 10 620 1.059 10 851

1.547 20 541 1.036 30 932

1.512 10 622 1.014 30 941

1.478 30 631 1.002 20 860

1.447 40 444 0.985 20 862

1.419 40 710,543 0.976 10 950

1.365 70 721,552 0.968 10 10.2.2

1.341 20 642

+ 18 linií do 0.784

Najdete v nabídce internetových obchodů

Doprovází hlavně výskyty nerostů Hg, vzácně je na ložiskách Ag.
U nás tvoří vzácně protažené krystaly v Březině u Radnic [3].
Byl nalezen vzácně na vrchu Landsbergu u Ober-Moschelu v Porýní (Německo) spolu s cinabaritem, rtutí a tetraedritem bohatým na Hg je v horninách bohatých na organické látky; u Allemontu v départmenu Isére ve Francii a u Saly ve Švédsku.
Jako vzácnost byl nalezen ve starých dolech v Les Chalanches (deprat.
Isére, Francie).
Z dolů na Ag pochází z Chanarcilla v Chile [1,3].

Prvky, s.57-59. (1) Svoboda a kol. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1.svazek, Academia Praha, s.745.
(2) Thompson R.M.: Univ. British. Columbia, Vancouver, Canada - podle ASTM 11-67.
(3) Bernard J.H., Rost R. a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia Praha, s.373.
(4) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1990): Handbook of mineralogy, Volume I, Elements, Sulfides, Sulfosalts, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.341.
(5) Criddle A.J., Stanley C.J.(1993): Quantitative data file for ore minerals. Third edition, Chapman & Hall, p.385.