wairauit

wairauit

popis minerálu: (Challes, Long 1964) CoFe, krychlový, přirozená slitina železa a kobaltu. Tvoří jen mikroskopická zrna a krystalky 2-5 ćm, vzácně 7x4 ćm velké omezené plochami krychle a oktaedru, silně magnetický, h=8.23 (vyp.). Tvrodost 4.5, mikrotvrdost 255 [1,2], 185-329 kg.mm-2 [3].

Pod mikroskopem je velmi podobný awaruitu, některá zrna jsou zonální, jádro je složeno z awaruitu, okrajová část z wairauitu, barvu má v nábrusech bílou, je kovově lesklý [3].

Pojmenován podle naleziště [2].

p: a=2.86, Z=1 [2].

ch (m.s.): Co 48.3, Fe 49.8, Ni 0.5, ä 98.6 [2].

R: 54% [2].

Najdete v nabídce internetových obchodů

Vyskytují se s chromitem a magnetitem, awaruitem a ryzí mědí v serpentinitech pohoří Red Hills v údolí Wairau na Jižním ostrově Nového Zélandu [1,2,3].
Byl nalezen také v intruzi Muskox (Severozápadní teritorium Kanady), na lokalitách Poschiavo (kanton Graubden, Švýcarsko) a Koti (Japonsko) [3].

Prvky, s.92-93. (1) Svoboda a kol. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 2.svazek, Academia Praha, s.734.
(2) Challis G., Long J.V.P (1964): Wairauit - a new cobalt - iron mineral. Miner. Magaz. 33, č.266, s.942-948 - podle ZVMO 1965, 84, č.6, s.665; Amer. Mineral. 1965, 50, s.521.
(3) Bernard J.H., Rost R. a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů, Academia Praha, s.555.
(4) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1990): Handbook of mineralogy, Volume I, Elements, Sulfides, Sulfosalts, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.566.